Chovatelé Moje připravili narozeninovou hostinu na čerstvém vzduchu ve venkovním výběhu: gorily dostaly mango, datle a vařenou kukuřici, které běžně nedostávají. Moja si svoje mango skutečně vychutnala a ještě dlouho si olizovala z rukou jeho šťávu. Krabice s oříšky a dalšími suchými dobrotami ale téměř všechny otevřeli Niky a Chelewa, kteří je také vyplenili. Takže se Moja mohla cítit jako v Praze, kde při oslavách přednostně konzumují Richard se Shindou.
Nadlouho to není poslední oslava, Chelewa se narodila na Silvestra. A protože Niky a Nadia pocházejí z volné přírody a jejich datum narození nikdo nezná, slaví oba s Chelewou. Silvestr bude tedy hned trojnásobnou oslavou narozenin.
Moja dala najevo, že se nenechá šikanovat. A ustála to
Události minulého týdne naznačily, že Moja nemusí v nové skupině – ke které odcestovala na konci listopadu (více zde) – trvale zůstat na poslední pozici společenského žebříčku. Bitkou z konce minulého týdne (podívat se na ni můžete na úvodním videu) dala Moja jasně najevo, že se nemíní poníženecky smířit s věčně podřízenou rolí a cítí se být rovnocenným členem skupiny.
Tato bitka také byla (alespoň zatím) poslední. Moja a Chelewa už se skutečně spřátelily a denně spolu tráví dlouhé hodiny. Nejblíže jsou jedna druhé při snídani, ale i během dne si spolu občas sednou, probírají si srst, objímají se.
Občas sice soupeří o to, kdo je důležitější, ale tyto spory spočívají především v tom, že se jedna nebo druhá snaží obsadit vyšší plošinu. Trochu tím vyvedly z míry Nadiu, protože tak zabraly i její oblíbenou pozorovatelnu a ona si často musí hledat jiné místo pro odpočinek. A Nadia opravdu nemá ráda změny.
Občas se proto zdá být nasupená a naznačovanými útoky to dává najevo každý den. Teď už ale měří Moje i Chelewě stejným metrem a zaměřuje se na obě. Mladé gorily si z jejích útoků nic nedělají, ani Niky jim nevěnuje moc pozornosti. Když se ale poškorpí Chelewa s Mojou, stále ještě se je snaží uklidňovat.
Moja to moc nepotřebuje, dokáže už se ubránit sama. Ráda vyhledává Nikyho společnost, není už ale závislá na jeho ochraně. S Chelewou jsou si totiž v podstatě rovnocenné: obě mají silné sociální cítění a doslova touží po přátelství. Takže už dávají přednost přátelským vztahům před bitkami – i za cenu toho, že ani jedna z nich nemá zcela jasnou převahu.
Moja suverénně učí španělské gorily, co všechno je k jídlu
V posledních dnech je možné v cabárcenské skupině pozorovat inteligentní a jemné taktizování, hravé náznaky bojů i velmi vstřícné a přátelské chování. Moja Chelewu doslova okouzlila, když se spolu poprvé vydaly do venkovního výběhu.
Nadia do výběhu nikdy nechodí, takže výběh patřil výhradně jim. Nikyho bolela záda, a tak jen došel doprostřed výběhu, kde si ustlal na několika pytlích a odpočíval. Chelewa byla nadšená, že může zase ven a provokovala Moju k honičkám a zápolení, ta se ale raději zaměřila na průzkum.
Všechny překvapila svou suverenitou. Přestože nikdy nebyla v tak velikém výběhu, bez rozpaků jej přešla až na druhý konec a pečlivě zkoumala, očichávala a ochutnávala trávu a keře. Chelewa po chvíli vzdala pokusy o hru a přidala se k průzkumu. Doposud totiž netušila, že rostliny ve venkovním výběhu se dají jíst!
Moja cíleně postupovala od jednoho keře ke druhému, u každého se zastavila, ulomila větvičku anebo pořádnou větev a pečlivě ji ochutnala. Vůbec jí nevadily trny na některých keřích a nezarazila se ani u palmy – ta naštěstí jejím pokusům o ulomení zatím odolala. Chelewa začala Moju brzy napodobovat. Očichávala trávu, kterou si Moja cpala do pusy, a za chvíli obírala lístečky z keřů obratně jako Moja.
Moju to ve Španělsku baví, skvěle zapadla
Nejvíce taktizování se odehrává uvnitř pavilonu na plošinách. Při krmení nejčastěji sedává Moja na jedné plošině a Chelewa na druhé, jakmile se ale nemusejí soustředit na chytání potravy, kterou jim ošetřovatelé házejí střešními okýnky, začnou taktické manévry.
Moja si s oblibou vynáší do výšky ohromné větve. Z Prahy tuto radost neznala, tam dostávají gorily větve nastříhané hezky nakrátko, aby s nimi nezlikvidovaly rostliny v pavilonu. Moja dokáže na nejvyšší plošinu vytáhnout i dvoumetrový strom, a pak ho labužnicky začne obírat. Předstírá přitom, že žádná Chelewa neexistuje. Ta to ale dlouho nevydrží a za chvíli je na plošině u Moji.
Ta se většinou jen trochu odsune a přátelsky Chelewě nabídne kousek větve. Chvíli hodují spolu, pak to ale Chelewě nedá, postaví se na všechny čtyři, zadívá se mimo Moju (což je důležitý signál, který znamená, že naznačený útok vlastně není myšlen moc vážně), přeběhne kolem ní a šťouchne do ní rukou. Moja se tváří, jako že se jí to netýká a klidně pokračuje v jídle.
Podobný scénář s různými obměnami se nyní v pavilonu odehrává mnohokrát denně. Někdy má navrch Chelewa, jindy je morální vítězkou Moja. Pak se ale obě sejdou dole a začnou jedna druhou vískat a láskyplně si navzájem probírat srst.
