Ceny laminátových podlah jsou v současné době tak nízké a lamely se pokládají tak snadno, že si na ně při renovaci bytu může troufnout i jen průměrně nadaný kutil. Díky zámkům není třeba trápit se s lepením, práce jde od ruky.
Přesto je třeba dodržet několik zásad, aby podlaha sloužila tak, jak má.
1) Vyrovnat podklad
Nejde o drobné nerovnosti nebo vyčnívající kamínky z betonového podkladu, ale o "lavóry", které na podlaze nechali stavaři. Na délku jednoho metru by nerovnosti podkladu neměly být větší než zhruba dva milimetry.
Lamely nechejte odpočinoutBalíky s lamelami podlahy nechejte alespoň 48 hodin v místnosti, kde se bude podlaha pokládat. |
Pokud jsou větší, je třeba koupit samonivelační stěrku a podklad její pomocí vyrovnat, podobné nerovnosti podložka proti kročejovému hluku nevyrovná. Někdy bývá podklad tak nerovný, že se vyplatí největší "velehory" v betonu vyrovnat zbroušením a potom teprve stěrkovat. V opačném případě byste jí použili tolik, že by vás podklad stál víc než podlaha samotná. Podlahu je třeba před pokládáním nechat vyschnout, obvykle se uvádí, že pro běžné podlahy by vlhkost neměla překročit 2 %.
Triky, jak poznat, že je podlaha vyschlá |
Určitě nepokládejte plovoucí podlahu na staré koberce, nikdy nebudete mít záruku absolutní rovinnosti, totéž se může stát i u starého PVC. Nejlepší je všechny staré krytiny strhnout a pokračovat od původního podkladu.
2) Nesázejte na nejlevnější podložku
I když máte pocit, že podklad musí být suchý, vyplatí se po místnosti rozprostřít parotěsnou fólii (nepoužívá se pro dřevěné podklady). Některé podložky proti kročejovému hluku ji mívají už nalepenou na sobě. Jednotlivé pruhy fólie k sobě přilepte (podobně jako se to dělá například při vestavbě sádrokartonového podkroví).
"Pokud podlahu plánujete užívat s dlouhodobou perspektivou a nikoliv jen pár let, nekupujte nejlevnější podložky za cenu kolem desetikoruny za metr čtvereční. Tento pěnový materiál se poměrně brzy sešlape, podlahové lamely se pak začnou dotýkat podkladu a veškerý hluk se začne přenášet do konstrukce domu," varuje František Holna, odborný poradce z oddělení dřeva Bauhaus.
Daleko spolehlivější jsou například podložky z hobry nebo korku, mívají vynikající izolační vlastnosti, tepelné i hlukové, spolehlivé jsou i podložky z extrudovaného polystyrénu.
Podložky se prodávají v rolích, anebo skládané "do harmoniky". Jednotlivé pruhy se pokládají na sraz.
3) Dilatační spáry
"Začněte vždy zleva do prava, zámky lamel jsou tak stavěné. A když budete pokládat první řadu, fixujte ji asi 15 milimetrů od stěn, abyste dodrželi dilatační spáru," radí Holna. Lze použít obyčejné dřevěné zkosené špalíčky, velmi dobře se ale pracuje s ozubenými plastovými špalíky, kde lze dilatační spáru plynule nastavovat. Jen málokterá zeď je tak rovná, aby se vystačilo s jedinou tloušťkou špalíku.
Dilatační spáry je třeba dodržet nejen kolem stěn, ale i v případě, že některý z pokládaných rozměrů přesahuje osm metrů.
4) Systémy zámků
Každý výrobce používá trochu jiný systém zámků lamel. My jsme zkoušeli německé podlahy Logoclic. Lamely se pokládají tak, že se napojují krátkou stranou a sklopí k podlaze. Podélně se zaklapnou lehkým poklepáním na delší stranu.
"U některých starších podlah se musely lamely doklepávat po užší straně, aby se zámek zajistil," vysvětluje Holna. Podle něho se ale montáže není třeba bát, prakticky na každém balení lamel najdete obrázkový návod. Ve vlhčích prostorách se doporučuje i zámkové lamely k sobě lepit - lepidlo se nanáší na horní část zámku.
Když budete řezat jednotlivé lamely, můžete zbytkem znovu začít od stěny. Neměl by být kratší než 30 centimetrů. Na řezání vám klidně postačí obyčejná pilka na dřevo, drobných otřepů se nemusíte bát, schovají se pod lišty. Kdo má doma přímočarou kmitací pilu, velmi si usnadní práci, prodávají se i řezačky, práce s nimi je ale poměrně fyzicky náročná, zvlášť když pokládáte silnější podlahu.
5) Lišty na zámky nebo lepit?
Kdo si netroufne řešit rohy při lištování pomocí pokosové pily, může to udělat lištami, které výrobce podlah obvykle dodává tak, aby ladily s dekorem podlahy. Tyto lišty lze spojovat plastovými rohy, prodávají se i ukončení například na lištu končící u dveří.
Má to ale drobnou nevýhodu: barevná škála plastových spojek nebývá tak široká, jako množství podlahových dekorů.
Laminátové lišty se jednoduše zaklapnou na přípravky přivrtané zhruba po půl metru ke stěně. Lze ale použít i obyčejné dřevěné lišty namořené do odstínu podlahy. Nejjednodušší je lepit je konstrukčním lepidlem, takzvanými tekutými hřebíky.