Málokdo si dopřeje do domácí dílny všechny přístroje pro řezání. Proto je třeba opatrně vybírat podle toho, co se chystáte vyrábět a k jakému účelu se chystáte je využívat.
"Některé pily jsou vyloženě jednoúčelové, využije je jen kutil, který to s prací v dílně myslí vážně. Někomu ale poslouží relativně skromnější a levnější nástroje, ale s trochou šikovnosti si také poradí. A hlavně - pro každé použití zvolte i odpovídající nástroj," připomíná Jan Čarný ze společnosti Bosch.
S kmitací to teď půjde i rovně
Kmitací pily jsou u hobbystů snad nejoblíbenější. Nejen díky příznivé ceně, ale i díky jejich univerzálnosti. Tenký pilový list zvládne oblouky, ale i rovné řezy. Při výběru se vyplatí nekoupit nejlevnější variantu bez takzvaného pendlu, předkmitu. Princip spočívá v tom, že list nekmitá jen vertikálně, ale při zdvihu se mírně vychýlí dopředu. To urychluje práci.
Do některých citlivých materiálů se ale pendl nehodí, vyštípávaly by se třísky, pak je vhodné ho vypnout. Stejně tak i při řezání železa.
Řezací stanice v základní sestavě
Řezací stanici lze nastavit i pro řezání úhlů do 45 stupňů
"Problémem kmitacích pil vždycky bylo riziko, že řez nebude perfektně rovný, lidi si proto kupovali druhý nástroj, okružní pilu. Jenže teď stačí přikoupit takzvanou řezací stanici. V podstatě je to variabilní přípravek, který zajistí vedení pily v přímce," popisuje Jan Čarný.
Přípravek je variabilní, lze řezat nejen kolmo k materiálu, ale podle stupnice nastavit i přesný úhel řezání.
Okružní na dlouhé řezy, pokoska pro preciznost
Ruční okružní pila - říká se jí lidově mafl podle tradičního výrobce - patří o stupeň do vyšší cenové kategorie. Nejvíce ji využije ten, kdo potřebuje přesně provádět dlouhé podélné řezy. Lze ji dokonce využít i k pokosovému řezání, kotouč lze nastavit v přesném úhlu.
Okružní pila je poměrně mohutný stroj, vhodný spířš pro "velké" řezání. Pak je výhodnější použít jiný stroj.
Podívejte se na video, jak v kritických případech poslouží malý "univerzál", kterému se mezi řemeslníky přezdívá All Rounder. Ten se vzhledem k malým rozměrům dostane i tam, kde ty velké končí (viz předchozí článek).
Zajímavou novinkou u ručních okružních pil je jednoduchá schránka na piliny. Pečliví kutilové pilu napojují na vysavač nebo odsávání, kdo tuto možnost nemá, může si ušetřit alespoň část uklízení dílny.
Zatímco okružní pila patří mezi typické nářadí, které si budete nosit s sebou, pokosová pila si nejspíše najde místo na stálém místě v dílně. Pořídí si ji ten, kdo se častěji zabývá výrobou dřevěných doplňků nebo nábytku.
Neumí to, co okružní pila - dlouhé řezy. Je určena k přesnému a preciznímu řezání tak, aby jednotlivé části nábytku přesně lícovaly. Tím, že se řezaný materiál do stroje upíná a řezný kotouč se pohybuje po přesných drahách, odpadá možnost lidské chyby a možných výkyvů v přesnosti.
Pro větší truhlářské práce se vyplatí pořídit i stolní okružní pilu. Ty dnešní už umějí víc než jejich babičky určené k řezání palivového dříví.
Samozřejmou součástí "cirkulárek" je možnost nastavení výšky kotouče, ty lepší mohou řezat i na pokos. Je možné řezat i dlouhé dřevo. "Pro přesné řezání je ale třeba volit model, kde je možnost vedení dřeva, aby byl řez přesný a dokonale rovný," připomíná Jan Čarný.
Záleží hlavně na kotouči
"Čím víc má kotouč zubů, tím je řez dokonalejší, čím méně, tím zase řeže rychleji," shrnuje základní druhy Čarný. Z toho mu vyplývá, že nábytkář si pořídí vícezubý kotouč, tesař osadí svého maflíka kotoučem s méně zuby.
Existují tři základní druhy kotoučů podle zubů. Liší se podle jejich tvaru.
Zleva: zuby kotouče na dřevo, univerzálního kotouče a kotouče na stavební materiál
Zuby do dřeva jsou střídavě vyhnuté do opačných stran - podobně jako tomu je u klasické ruční pilky. Rozdíl je v tom, že nejsou celoplechové, ale hroty jsou z tvrdokovu.
Zuby pro univerzální použití (někdy se značují jako Multi) se hodí například do MDF desek. Tyto kotouče mají dva tvary zubů seřazených střídavě za sebou. První z nich má tvar lichoběžníku - ten prořezává hlavní hmotu materiálu. Druhý precizuje tvar stěny řezu, vlastně už jen čistí.
Třetí nejběžnější kotouč řeší řezání stavebního materiálu, kde se najdou zbytky betonu nebo někdy i hřebíky. Tento kotouč má takzvané omezovací zuby - za hrotem zubu je mírný výstupek, který kotouči nedovolí zakousnout se příliš hluboko do materiálu. "Neukousne" tedy například hřebík v celém průměru a zabrání tím vylomením zubu.
