Hrabáč je v zoologických zahradách velmi vzácným chovancem a když se podaří odchovat mládě, je to malý zázrak. V Busch Gardens v Tampě na Floridě se před měsícem jedno narodilo. Matka ho však pár hodin po narození odvrhla, takže nezbývá, než aby se o ně postarali ošetřovatelé.
Mládě hrabáče z Busch Gardens v Tampě na Floridě, kterého několik hodin po porodu zavrhla matka.
Personál parku se tedy o malého nemotorného hrabáče stará už od jeho narození 10. dubna a prcek jednoznačně prospívá. Dokonce už má za sebou i svoje první představení veřejnosti, ze kterého pocházejí i jeho fotografie.
Hrabáč kapskýTento noční samotář žije v Africe, na jih od Sahary v savaně a řídkých lesích. Jeho potravu tvoří především mravenci, všekazi a plody divokých okurek. Svými silnými drápy rozhrabují termití stavby a na dlouhý lepkavý jazyk, který mohou vysunout až na 30 cm, je nalepují. V zoo je krmí směsí moučných červů, mletého masa, tvarohu, rýže a dalších přísad. Tělo má dlouhé 100 až |
V Praze snad mají na mládě našlápnuto
Po mláděti hrabáče touží i pražská zoo, která je chová od roku 1979. Je také náležitě pyšná na to, že už se jí tři mláďata podařilo odchovat – první mládě se tu narodilo už v roce 1988.
Před deseti lety v Praze pak pro hrabáče zbudovali samostatnou expozici v Africkém domě v horní části zahrady, před dvěma lety ale zoo bohužel přišla o chovného samce. Vůbec nebylo jednoduché získat nového, ale podařilo se.
Dnes se tedy můžete do pražské zoo zajít podívat hned na tři hrabáče. Spolu s šestiletou Kvídou sdílí expozici starší samice Pieta, obě se narodily v Zoo Arnhem. Dokonce je mezi nimi příbuzenský vztah – otec Piety je dědečkem Kvídy a Kvída je tedy nevlastní neteří Piety.
Hrabáči mají dlouhý lepkavý jazyk, který může vysunout až do délky 30 cm. Na něj se mu nalepí hmyz.
Třetím obyvatelem expozice je mladý sameček Draco z Anglie, který do Prahy přicestoval zhruba před rokem. Jak dokládá úvodní video, jeho seznámení s oběma samičkami proběhlo nadmíru přátelsky a Kvída i Pieta teď spokojeně tráví čas se svým novým partnerem.
Stojí za to přijít se na ně podívat zblízka. Vypadají sice trochu nemotorně a hodně času prospí, ale jsou to nesmírně bystrá a činorodá zvířata. Kvída je navíc velice chytrá a každou chvíli překvapí ošetřovatele svou hravostí a vynalézavostí. Neustále něco zkoumá citlivým čenichem, svýma jakoby oslíma ušima doslova lapá každičké šustnutí a tvrdými kopýtky se snaží rozhrabat sebemenší škvírku.
