Oproti klasickému kompostování je spolupráce s žížalami na likvidaci odpadu účinnější a rychlejší. "Kompostovat můžete i s českou hnojní žížalou, speciální kalifornské žížaly jsou ale výrazně žravější a zvyklé žít na omezeném prostoru," vysvětluje Kateřina Holaňová, která se o vermikompostování začala zajímat tehdy, když se rozhodla, že nechce na své zahradě používat žádnou chemii.
Jak si začít s žížalami
Podle internetových diskusí lze vermikompostovat také na obyčejné hromádce na zahradě nebo si žížalí kompostér můžete vyrobit i sami, stačí pořádně si okouknout ty profesionální. Ideálně se mu daří v plastových boxech, u dřevěných vermikompostérů bývá problém s udržením správné vlhkosti. Proti přemokření je možné bojovat například vrstvičkou pilin či kokosové drtě na dně kompostéru, ale sucho bývá nejčastější příčinou úhynu žížal.
Kuchyňský odpad žížaly spořádají, projde jejich trávicím traktem a přemění se v kvalitní kompost.
Když budete žížaly dobře krmit, jejich počet se zhruba během dvou měsíců zdvojnásobí.
Originální plastový kompostér vás přijde řádově na dva až tři tisíce, stačí si projít nabídku e-shopů. Je však natolik vychytaný, že byste při jeho používání neměli řešit žádné zádrhele. Umístit ho můžete venku i v domě; v přístěnku na zahradě, v garáži, na chodbě paneláku, na balkoně, někdo ho má dokonce přímo v kuchyni.
Důležité je, aby vermikompostér byl v každém případě ve stínu, protože žížaly sice snesou teploty od minus 5 do 30 °C, ale nejlépe pracují při teplotách od 15 do 25 °C. Pokud umístíte vermikompostér ven, je dobré ho na zimu uložit do garáže, chodby nebo alespoň zaizolovat bublinkovou fólií či zateplit dekou.
Založení vermikompostéru krok za krokem
Dno vermikompostéru tvoří jakýsi sběrný box, který zachytává tekutinu produkovanou žížalami. Teprve na něj se přidá první pracovní box s perforovaným dnem, vystlaný například kokosovým vláknem nebo pilinami. U dodávaných kompostérů bývá podestýlka součástí, dostat ji můžete i s první násadou žížal.
Spodní díl, do kterého odtéká tekutina vyprodukovaná žížalami. Po zředění 1:10 se používá jako výborné hnojivo.
Na podestýlku prvního startovního boxu přisypete první hrsti kuchyňského odpadu a kompostér uzavřete víkem.
Žížalí kompostér těsně po založení, tedy s prvním přídavným boxem. Další přidáváte podle potřeby.
Chov žížal se zakládá právě v tomto prvním pracovním boxu s podestýlkou, do kterého jednoduše přidáte násadu žížal a necháte je rozlézt. Případně do prázdného boxu rozhrnete násadu žížal i s podestýlkou; zhruba 1 500 žížal i s pěti litry podestýlky byste měli pořídit přibližně za 150 korun.
Pak pomalu, po hrstech, můžete začít postupně přidávat kuchyňský odpad. Jeho množství zvyšujte podle toho, jak rychle jsou žížaly schopny ho zpracovat. Vždy ho rovnoměrně rozhrňte. "Žížaly se množství odpadu přizpůsobí. Pokud ho mají dostatek, začnou se množit a svůj počet zdvojnásobí za dva až tři měsíce. Pokud je odpadu méně, nemnoží se," vysvětluje Holaňová.
Pracovní box kompostéru většinou zaplníte za 3 až 5 měsíců. Na snímku uprostřed částečně zpracovaný kompost, úplně vpravo hotový kompost, připravený k dalšímu využití.
Pracovní box naplníte za 3 až 5 měsíců a pak jednoduše připojíte další, do kterého rovnou přidáváte další potravu v podobě odpadu. Jakmile žížaly vycítí, že v boxu nad nimi jsou nezpracované zbytky, protáhnout se otvory ve dnu boxu do horního, kde ve zpracovávání odpadu pokračují. Jakmile většina žížal spodní box opustí, je naplněn kompostem připraveným k dalšímu využití. A tento cyklus je nekonečný.
Využití žížalího kompostu a žížalího čajeŽížaly odpad zpracovávají na pevný kompost a tekutinu, tzv. žížalí čaj, který je – naředěný s vodou v poměru 1:10 – velmi kvalitním hnojivem. Kompost bohatý na živiny a organické látky je vynikajícím substrátem pro pěstování rostlin. Jeho jemná, drolivá struktura výrazně zlepšuje vlastnosti půdy a zadržování vláhy u kořenů rostlin. Do květináčů je ideální směs kompostu, kokosového vlákna, perlitu a písku v poměru 1:1:1:1. Na pěstování ze semen se osvědčila směs kompostu, kokosového vlákna a perlitu v poměru 1:2:1. Kompost není potřeba před použitím v zahradě nijak upravovat, naopak obsahuje bakterie užitečné pro zlepšení kvality půdy. Využijete ho při pěstování ze semínek, při sázení stromů a keřů či jako hnojivo pro rychlerostoucí rostliny. "Například při přesazování sazenic do záhonů nebo při sázení hrášku či fazolí posypte dno jamky vermikompostem a zajistíte jim vynikající start do života," radí Holaňová. Pokojovým rostlinám ideálně doplníte živiny, když z květináče odeberete zhruba 1,5centimetrovou vrchní vrstvu hlíny a nahradíte ji čerstvým žížalím kompostem. Jemně ji přitom s hlínou v květináči promíchejte. Obsažené živiny se ke kořenům dostanou při zalévání. Chcete-li zlepšit kvalitu půdy na zahradě, smíchejte 5 litrů vermikompostu s 50 litry jemné mulčovací kůry a směs zapravte do půdy na zahradě v množství zhruba 2 litrů na metr čtvereční. Kde potřebujete udržet kyselou půdu, například pro pěstování rododendronů, použijte místo kůry materiál s nižším pH.  Detail rybízového stromku, pohnojeného loni na podzim kompostem od žížal. Začátkem května vypadá letošní úroda velmi nadějně. |
Čím vším žížaly můžete krmit a na co raději zapomeňte
Žížaly ocení zbytky vařeného jídla, čajové lístky, kávovou sedlinu, odřezky či slupky z ovoce a zeleniny. Pro zažívání žížal jsou prospěšné i suché a rozdrcené vaječné skořápky, nepohrdnou ani křeččím trusem, zpracují i koňský nebo kravský hnůj.
Kuchyňský odpad lze průběžně odkládat do nádoby s uhlíkovým filtrem ve víku.
Žížaly milují kuchyňský odpad včetně použitých papírových ubrousků.
Kuchyňský odpad vždy jednoduše přisypete, rozhrnete a kompostér přikryjete víkem.
"Zhruba čtvrtinu odpadu, který do vermikompostéru dáváte, by měla tvořit suchá vláknina, například na malé kousky roztrhané papírové obaly od vajec či role od toaletního papíru nebo skartovaný papír, které také udržují optimální vlhkost obsahu. Může to být i zvířecí srst, prach z vysavače, vlasy, kousky vlny, bavlny," radí Holaňová, která s žížalami začala loni v létě a na podzim už vermikompostem přihnojovala stromky rybízu. V těchto dnech jsou obsypané zelenými kuličkami.
"Krmit žížaly" byste skutečně měli vyváženě, žádná složka se nemá v kompostéru objevovat ve větším množství. Pokud se vám náhodou podaří v kompostéru rozhodit pH, můžete ho srovnat přisypáním granulovaného neutralizéru; a nebo upravíte složení odpadu, který žížalám poskytujete. Podobnou možnost máte i v případě, když chcete podpořit žravost žížal: existuje granulované krmivo vypadající stejně jako třeba granule pro hlodavce, které ji podpoří.
Naopak nevhodné jsou pro kompostování s pomocí žížal citrusové plody, protože způsobují překyselení. Ideální nejsou ani semena rostlin, protože nejsou odumřelá, takže je žížaly nesní. Zapomeňte i na rostlinný materiál napadený chorobami, protože by mohl žížalám zdravotně ublížit, lesklý papír, který obsahuje příliš mnoho přísad, posekanou trávu a listy, protože se příliš zahřívají, nerozložitelné sklo, plast, kovy a psí či kočičí výkaly, které mohou obsahovat patogeny.
Přitom psí či kočičí výkaly žížaly spořádají rády, už se ovšem nedoporučuje používat získaný kompost k pěstování užitkových rostlin. Navíc jsou žížaly mlsné a hrozí, že si exkrementy natolik oblíbí, že zeleninové slupky už pro ně nebudou tolik lákavé a raději budou čekat na další psí hovínko. Nezpracovávaný kuchyňský odpad mezitím začne hnít a máte na problém zaděláno. "Pokud přesto chcete žížaly využít na zpracovávání psích exkrementů, je vhodné založit si vermikompostér čistě jen na ně," radí Holaňová.
