Popisuje to § 20/5 písm. c) vyhlášky č. 501/2006 Sb. Tam se stavební pozemek vymezuje vždy tak, aby na něm bylo vyřešeno vsakování nebo odvádění srážkových vod ze zastavěných nebo zpevněných ploch, navíc může být srážková voda využívána, například jejich zadržováním v podzemní nádrži .
Tato vyhláška přispívá k hospodaření s dešťovou vodou tak, aby se zbytečně nevypouštěla do kanalizace, ale také, pokud je výstavba ve svahu, nepouštěli výše stojící sousedé vodu na níže položený pozemek, kde by mohla poškodit nebo podmáčet sousedův dům. To je v současné situaci, kdy se střídají sucha s přívalovými srážkami, užitečné, protože se tak do půdy vrací voda, která by jinak odtekla do řeky.
To potvrzuje Stanislav Šembera z projekční firmy SPS Projekt. „Veškerá voda musí zůstat na pozemku. Pokud například rekonstruujete rodinný domek, tak se vás to podle zákona sice nemusí dotýkat, ale i tak bych se na hospodaření s dešťovou vodou podíval. Přebytečnou vodu nesmíte vypouštět ani k sousedům, ale ani na obecní pozemek,“ doporučuje.
Nejdříve se musí udělat hydrogeologický posudek
Kdo staví, setká se s tím automaticky, součástí stavebního povolení by měla být zpráva geologa.
„Před návrhem by se měla udělat vsakovací zkouška, protože jinak se voda vsakuje v písčité a jinak v jílovité půdě. A podle toho projektant navrhne plochu a objem vsakovacího zařízení,“ vysvětluje Ondřej Samek ze společnosti Nicoll, která se prodejem a návrhem vsakovacích zařízení zabývá.
V praxi to znamená, že na půdorys domu 10×10 metrů to vychází na plochu 4–5×5 metrů. „Když tam dáte bloky zhruba 60 centimetrů vysoké, tak to vyjde na 12 kubíků vody. Ale nelze to zobecnit, protože každá půda se opravdu chová jinak,“ brání se generalizaci Samek.
Co jsou to vsakovače
Vsakovací bloky jsou v podstatě polypropylenové konstrukce, které se pod zemí chovají jako zásobník vody, jsou obalené geotextilií a obsypané štěrkem. Jako byste si představili seskládané bedničky na zeleninu. V tomto zásobníku se shromáždí voda steklá ze střechy a pak se pomalu postupně vsakuje do půdy.
Stejně fungují i vsakovací tunely, které se hodně používají u rodinných domů, protože jsou o něco levnější, na druhou stranu na ně „padne“ více materiálu na obsyp.
Bloky se používají hlavně u komerčních zařízení. Jsou totiž pod parkovišti nebo příjezdovými plochami a dokážou snést zatížení i od nákladních vozidel.
Oba systémy se prodávají v různých velikostech i výškách, takže projektant z nich může vyskládat celý požadovaný objem podle výpočtu zahrnujícího předpokládaný objem srážek, vlastností půdy a plochy střechy.
Alternativa ke štěrkovému vsaku
Dřív se vsakování dešťové vody dělalo pomocí štěrkových vsaků. „Vykopala se jáma, vyložila se geotextilií a nasypalo se tam kamenivo. Když tam nasypete kamení, tak to může fungovat, ale rozhodně to nefunguje, když se použije jemný štěrk. Protože když začne pršet, voda si jen obtížně hledá cestičky mezi malými kamínky, a než se nadějete, voda se začne vracet a teče kolem baráku,“ varuje.
Oproti štěrkovému vsaku má systém bloků a tunelů výhodu, že je možné osadit je inspekčními otvory a je možné je jednou za čas vyčistit kalovým čerpadlem. Protože i když se přívod vody mechanicky čistí, aby se dovnitř nedostávalo například listí z okapů, jemné frakce z půdy nebo částice pylu a prachu se dovnitř mohou dostat.
Další problém nastává, když se zjistí, že vlastnosti půdy jsou takové, že vsakování je téměř minimální. Pak je možné před pojistný vsak předřadit nádrž, do které se může srážková voda shromažďovat a regulovaným odtokem pak odpouštět do kanalizace, potažmo vodního toku. Ne každý správce kanalizace nebo povodí toto však toleruje. Proto se to někdy řeší tak, že se vsakovací zařízení vůbec nedělá a nainstaluje se jen zásobník vypočítaný pro objem přívalového deště a po naplnění se voda musí rozkropit po pozemku.
