Česká republika drží evropský primát. Psa u nás chová zhruba 41 % domácností, což se rovná skoro dvěma milionům psů. V rozlohou srovnatelném Rakousku je přitom registrovaných psů asi půl milionu.
Téměř polovina občanů Česka je tedy s těmito zvířaty v dennodenním styku, druhá to musí brát na vědomí. Jen v Praze žije na 90 000 psů nahlášených, navrch několik desítek tisíc neregistrovaných.
Kdo nesbírá, je čuně
"Všude se válí, šlapeme do nich, pohlcují nás. Zastavme tuhle expanzi!“ vyzývá na Facebooku zájmová skupina s názvem Nenávidím psí hovna.
Zhruba před rokem ji založil Jan Kubík a ironicky k tomu poznamenává: "Jde o intelektuální kruh pro odpůrce nezodpovědných psích majitelů. Ne ‚podpůrce‘, po nikom nic uklízet nebudeme. Chceme jen reformu. Zákon, ve kterém při přistihnutí člověka, který po psovi neuklidí, může dotyčná osoba nakládat s jeho životem podle vlastní libosti - tedy mučit, sníst, prodat do otroctví... S doživotím se nehodláme spokojit.“
Uklízí, ale jenom jako
Při pozorování pejskařů sice zjistíte, že řada majitelů po psech opravdu uklízí, ale pořád je dost těch, kteří vykonanou potřebu svých miláčků naučeným způsobem přehlížejí. Jsou i borci, kteří sice exkrement do mikrotenového sáčku uloží, ale místo aby ho odhodili do koše, "uklidí" pytlík pod keř, takže má předlouhou trvanlivost. A jiní se pro změnu vymlouvají na to, že sáčky nejsou.
"Ani nevím, kam zajet s miminkem, aby tam nebyly výkaly a psi volně běhající po pískovištích. Zákon ohledně připoutání psa na vodítko tady asi neplatí," zlobí se jedna z jabloneckých maminek.
Přitom třeba v Rakousku neuvidíte jediného ´nesběrače´; v zemi, kde za noviny o víkendu platíte do nehlídaných pokladniček, je uklízet prostě normální. A například v Izraeli vážně plánují zřídit nákladnou databázi DNA všech psů, aby byl majitel neuklizené hromádky dohledatelný.
Ale kolikrát jste u nás sami viděli policii pokutovat někoho, když po svém psovi neuklidil?
Teror hluku a amatérských psovodů
Absence nočního klidu v některých panelových nebo činžovních domech napěchovaných psy dává odpůrcům držení psů ve městech zapravdu. Někdy jde téměř o teror. Mnohdy se nevyspíte večer, v noci ani ráno.
Že se můžete dospat přes den? To by osamělí pejsci vyhlížející z balkonů své pány nesměli poštěkávat s neskutečnou vytrvalostí. Navíc - kdo má dnes čas polehávat přes den v posteli.
A když se pes zaběhne? To se teprve započne odehrávat drama srdceryvných výkřiků. Zdá se, že se kult psa v posledních letech už natolik zvrhl, že na psy nesmíte křivě ani pohlédnout, ačkoliv vás obtěžují štěkotem či chováním.
Majitelé často psy nezvládají
Ze statistik vyplývá, že co domácnost nepracujícího důchodce, to pes. A čím víc psů jejich milovník venčí, tím větší je (pro sebe) machr. Smečku pěti psů přitom ale mnohá důchodkyně nemá šanci ukočírovat.
Obtěžují vás psi svým chováním?
Obří pes, který se vytrhne majiteli a začne na někoho vrčet, také není v ulicích výjimkou. Nehledě na stále častější případy napadení dětí i dospělých, které se stávají krutou realitou.
A příliv psů do měst stále sílí. Městské obyvatelstvo si ze psů dělá své životní přátele, z pomocníka se stává v lepším případě kamarád, v horším hračka. "Souvisí to určitě s rozvojem konzumní společnosti, což vede až ke vzniku dnešních salonů či lázní pro psy," domnívá se historik a pejskař Jan Randák.
Čtěte v dnešní MF DNES
V příloze Víkend dnešní Mladé fronty Dnes najdete rozhovor s autorem výzvy na Facebooku i s historikem a pejskařem Janem Randákem. Doplňují ho vyčerpávající informace o současném kultu psů chovaných ve městech včetně orientačního přehledu cen, na kolik tato legrace majitele psů přijde.
