Ano, dělají to naschvál. Ale ne proto, aby vás naštvali. Je to spíš volání o pomoc. Dávají najevo, že se něčeho bojí. Že jim například nevyhovuje být dlouho sám.
Stresující může být pro zvířata i cestování, bouřka, návštěva veterináře nebo silvestrovský ohňostroj. Majitelé to řeší různě, někteří se nerozpakují sáhnout i po sedativech, viz Na silvestrovské oslavy připravte i svého psa.
Je tu nová možnost zklidnění zvířete, účinně a bez sedativ
Uřvané mimino uklidníte velmi spolehlivě nakojením, pokud příčiny jeho nespokojenosti nejsou vážnějí. Při kojení totiž působením trypsinu na mléčný kasein vznikají v trávicím traktu kojence látky, které děti zklidňují. Mezi ně patří i hydrolyzát kaseinu α-casozepin. Dospělí už si ho sami vytvořit neumí.
"Hydrolyzát α-casozepin není sedativum a není to látka návyková. A ukázalo se, že jejích zklidňujících účinků lze využít jako prevenci nežádoucího chování zvířat při stresu," vysvětluje veterinární lékař Jan Doležal.
Humánní medicína tuto látku nevyužívá, veterinární po ní sáhla. Prodává se pod komerčním názvem Zylkéne ve formě prášku v kapslích a prozatím byl – zhruba rok – dostupný pouze ve veterinárních ordinacích. Nově se teď má objevit i v petshopech.
Pro majitele zvířete je příjemné, že beze strachu z vedlejších účinků stačí látku zvířeti podat den či několik dní před očekávanou stresující událostí – záleží na tom, jde-li o jednodenní záležitost jako jsou silvestrovské oslavy či výstava, nebo týdenní pobyt v psím hotelu po dobu vaší zahraniční dovolené. V každodenním podávání přípravku se pak pokračuje po celou dobu trvání stresující situace.
Zklidnění malého, 10kilového psa by vás mělo přijít zhruba na 25 až 30 korun na den, velkého (cca 40 kg) na 40 až 50 korun. Tato investice se vám přesto může vyplatit, a to i u vleklejších a složitějších problémů.
Pes je závislák, s tím nic nenaděláte
Co umí přírodaZylkéne lze při řešení podobných problémů podle zkušeností Hany Žertové používat jako podpůrný prostředek. "Sám o sobě vám tento přípravek nepomůže, musíte opravdu odstranit příčiny, které ke stresovému chování zvířete vedou. Pokud ale začnete sami nebo s odborníkem na změnách cíleně pracovat, může zklidnění α-casozepinem zvířeti pomoci vše lépe zvládat," potvrzuje etoložka. |
Samota je pro psa, domestikovaného člověkem již před 17 tisíci lety, tím největším stresem. Pokud jste ho "neotužovali" už jako malé štěně, o to je pro něj zvykání na jakékoliv změny bolestnější. "Do tří měsíců byste měli štěně seznámit se vším, co v životě potká: s dalšími zvířaty, s dětmi, s dopravními prostředky," říká jednoznačně Hana Žertová, která se chováním psů a koček profesně zabývá.
Separační úzkostí, tedy strachem spojeným s odchodem majitele, trpí spousta psů. Zvláště tehdy, jestliže nebyli v raném věku dostatečně připravováni na to, že "páníček" prostě z domova odchází a zase se do něj vrací. "Bojí se, že jste ho opustili," vysvětluje Žertová. Psi jsou pak schopni škrábat dveře i stěny, výt na celý dům, dělat po bytě loužičky i hromádky.
Praktické rady, jak naučit zvíře na samotu najdete v článku I když vás doma vítají psí hovínka, nevzdávejte to. Řešení existuje. Pokud je projevem strachu psa z odloučení ničení vašich věcí, řešení bývá podobné, viz Když vám pes ničí věci, je to z nudy nebo ze strachu a úzkosti.
I kočky individualistky mohou mít stres
Kočka naopak s člověkem žije teprve nějakých pět tisíc let, zachovala si tedy více svoji nezávislost. Viz Jste-li celý den v práci, raději si místo psa pořiďte kočku.
I ona má ale svá specifika, která je dobré znát. Kočky by například měly mít neustálý přístup ke žrádlu a možnost využívat úkryty. Nelibě nesou jakékoliv změny a například pláč mimina je pro ně utrpením. I kočka vám pak může začít značkovat byt loužičkami, viz Loužičkami po bytě kočka sděluje, že má problém.
Kočky vyžadují rituály.
Navíc kočky potřebují rituály. "Řešila jsem případ kocoura, který po rozvodu a odchodu bývalého manžela z domu začal všude značkovat. Paní byla nešťastná, tak jsme začaly přemýšlet, co zásadního se pro kocoura změnilo. Ukázalo se, že mu chyběl každovečerní rituál, kdy ho pán domu házel na stěny v podkroví a on se na nich zachytával drápky. Chvíli visel, pak skočil dolů a chtěl znovu," vypráví Žertová případ ze své praxe. Paní kocourem odmítá házet, tak vymyslela jiný rituál a pomalu na něj kocoura zvyká. Zylkéne přitom využívá jen jako pomocníka, bez kterého se časem obejdou.
