Čtenářka měla kdysi půjčený křovinořez, ale dávat peníze za to, aby mohla používat i kovový kotouč jí připadá zbytečné. To nevyužije. Stačí jí malý motorový stroj, aby nebyla závislá na přívodu elektřiny. Tedy vlastně strunovku na benzín.
Základní vyžínače mívají objem motoru kolem 25–30 ccm, používá se do nich struna o průřezu 2 mm. Dost podstatné rozdíly však najdete například v hmotnosti. Zatímco u bezejmenného čínského stroje budete poponášet šest kilo, značkový vyžínač je o dva kilogramy lehčí. To je jen příklad důvodu rozdílné ceny. Zatímco prvně zmíněný stojí zhruba 2500 korun, druhý je o dva tisíce dražší.
Je pravda, že součástí čínského výrobku je i popruh, který například u Stihlu nenajdete. Tuto stovkovou investici budete muset pořídit zvlášť. A opravdu se vyplatí, pokud se nechcete zbytečně dřít.
„Jenže rozdílů je víc a ideální je doporučení od někoho, kdo už takový stroj používá a je spokojený. Velmi záleží na tom, jak dobře funguje poloautomatické odvíjení struny. Každého otráví, když stráví nastavováním struny víc času než samotným sečením,“ říká Marek Vodrážka z prodejny Dobrepilky.cz, která se specializuje na prodej značek Viking, Hitachi či Stihl.
Hlava, která se nemusí rozebírat. Struny nasunete do otvorů a otáčením navinete do zásobníku.
Plastová hlava PolyCut, která umožní nouzově nahradit kovový kotouč běžný u křovinořezu.
Nové žací hlavy se už nemusejí při navíjení struny rozebírat, struna se jen zastrčí otvorem dovnitř a otáčením hlavy se sama zasune. Nemá cenu kupovat stroje s „převratnými“ systémy, které by vás nutily pořizovat speciální struny. To by se vám prodražilo – vy potřebujete stroj, na který koupíte strunu v každém hobbymarketu, jenž máte poblíž. Uvědomte si, že struna dojde právě ve chvíli, kdy jste uprostřed práce a nemáte chuť ani čas jet dvacet kilometrů a dál do nejbližší firemní prodejny.
Startování dvoutaktní mašiny někdy bývá o nervy a podle toho se pozná i kvalita stroje. Na pár zatáhnutí musí spolehlivě zafungovat. Známkou toho, že v seřízení stroje něco nehraje, je otáčení žací hlavy při volnoběhu.
Kdo někdy pracoval s křovinořezem, může být nepříjemně překvapený, že s vyžínačem se obtížněji pracuje stylem, kterým se kosí tráva klasickou kosou. Zatímco křovinořezy otáčejí strunou proti směru hodinových ručiček, vyžínače jsou převážně jednoduché stroje bez převodovky. Točí tedy strunou doprava podle toho, jak se otáčí motor. Pro drobné vyžínání je to jedno, ale nepočítejte, že si koupíte levný vyžínač a budete s ním kosit velké plochy.
Dalším parametrem, který se dost opomíjí, ale je důležitý, je hluk. Zatímco značkové stroje mívají v parametrech hladinu zvuku ve výkonu kolem 100 dB, ty nejlevnější až o 5–10 dB více. Můžete si sice nasadit sluchátka, ale sousedi vás rádi mít nebudou.
Záleží i na příslušenství. Když už z principu nemůžete k vyžínači použít ocelový kotouč, uvítáte například možnost dokoupit hlavu s plastovými noži, které si dobře poradí se zdřevnatělými kopřivami nebo s bodlákem.
Hodí se například i odměrka na olej s přepočtem na litry náplně. Při míchacím poměru 1:50 vychází dobře odměřitelné deci oleje na pětilitrový kanystr. Jenže pro někoho je pět litrů moc, protože tak často neseče. Je všeobecně známé, že směs brzy stárne a pak si vysokoobrátkový motor můžete zničit. Proto je lepší koupit jen například dva litry, o nichž víte, že je do měsíce nebo dvou spotřebujete. A potřebujete snadno odměřit množství oleje na toto množství.
Jaké máte zkušenosti s motorovými vyžínači? Poraďte v diskusi čtenářce s výběrem.
