Pravým požehnáním jsou pro podobnou stanici dobrovolníci, kteří pomáhají v chodu centra. „Dobrovolníky si vybíráme podle specializace. Většinou se nám hlásí lidé z oboru - chovatelé a ošetřovatelé, botanici, zahradníci, biologové a podobně,“ popisuje šéf záchranného centra Pavel Hospodářský, který patří mezi terénní pracovníky Zoo Liberec a u nějž se můžete přihlásit jako dobrovolníci.
Dobrovolníci jako pohon pomoci
„Dobrovolníci, kteří mají pro nás zajímavou specializací (prioritně veterináři, ale též zkušení a specializovaní chovatelé), mají u nás skromné ubytování a stravu zdarma, ostatní platí přibližně 50 amerických dolarů na týden,“ upřesňuje Hospodářský.
Odměnou je jim pocit ze smysluplné práce v pestrém kolektivu a spousta nových životních zážitků.
Mezi takové patří i například i Anna Janská, která sice není veterinářka, ale jako fotografka slíbila pořídit fotodokumentaci z centra. „Šlo to velmi snadno. Stačilo si vyměnit pár mailů, domluvit, že organizaci přenechám práva na mé snímky a jsem tam,“ popisuje přímo z Filipín.
Jakou měla motivaci? „Po delší době strávené za počítačem má snad každý z nás chuť se vším seknout a dát si na čas pauzu. Proč to neudělat tak, aby to bylo zároveň prospěšné,“ popisuje. Původně chtěla jen na delší dobu, ale kvůli pracovním povinnostem nakonec vyšel jenom měsíc.
Ani ona nevěděla, co vlastně přijde. „V mnohém to bylo jiné, než jsem čekala, ale rozhodně jsem velmi ráda, že jsem se odhodlala, a mám v plánu se zúčastnit dalších projektů,“ slibuje.
Její ponaučení z místního pobytu je jednoznačné. „Naučila jsem se improvizovat a nespoléhat se na předem domluvené plány. A usmívat se, protože mezi Filipínci to ani jinak nejde – jejich dobrá nálada je neuvěřitelně nakažlivá,“ uzavírá.
Civilizace je pro filipínskou přírodu mor
Hlavním problémem místních volně žijících zvířat je stále narůstající zemědělsky využívaná plocha na úkor přírodních zalesněných oblastí, a pytláctví. „V současnosti projekt proto zahajuje iniciativu k obnově půdy a zalesňování zemědělských oblastí původními, neinvazivními druhy dřevin,“ vysvětluje Janská.
Věděli jste, že:Vztah Čechů k ostrovu Negros má hluboké kořeny? Část ostrova už v 17. století evangelizoval český jezuitský misionář, páter Malinský, nebo otec Jan, český středověký svatý Jan Nepomucký, který je stále populární mezi místními katolíky. Na Negrosu je mnoho kostelů zasvěceno právě svatému Janu Nepomuckému. Také je důležité zmínit, že rodina nejdéle sloužící filipínské velvyslankyně v České republice paní Carmelity Salas pochází také z ostrova Negros. Zdroj: Talarak.cz |
Mezi další cíle Talaraku patří i osvěta a zlepšování povědomí místních o nenahraditelnosti filipínské přírody, ale bohužel se stále ukazuje, že se jedná o běh na dlouhou trať.
Centrum nazvané podle domorodého jména jednoho z nejohroženějších zoborožců, zoborožce Waldenova, bylo založeno v roce 2009 a nachází se poblíž města Kabankalan. Specializuje především na ptáky, ale své nezastupitelné místo zde mají i sambaři skvrnití, jeleni, kteří se vyskytují pouze na Visayanských ostrovech, a prase visajanské, které je kriticky ohrožené a přežívá pouze na ostrovech Negros a Panay.
Spolu s nimi se tým ošetřovatelů v čele se zoologem Pavlem Hospodářským stará o více než 35 druhů živočichů, z nichž 22 je endemických.
Stálá snaha o vyšší informovanost Filipínců nese své ovoce – některé z jedinců dostalo centrum jako dar. Dalším způsobem získávání je zabavení na černém trhu, nebo výměna s chovateli za na pohled atraktivnější, neohrožené druhy ptáků.
Projekt je součástí CCBC – České koalice pro ochranu biodiverzity, a dlouhodobě spolupracuje s občanským sdružením Faunus a plzeňskou i libereckou zoologickou zahradou. Na jejich stránkách se můžete přihlásit jako dobrovolník do Talaraku, ale i do dalších lokalit
Výraznou pomoc poskytlo i Ministerstvo zahraničních věcí ČR, které centru poskytlo dotaci na více než milion pesos (zhruba půl milionu korun), potřebnou na rekonstrukci po ničivém tajfunu Yolanda.
