Možnost návštěvyZahrada je zpřístupněna veřejnosti od května do října, ovšem vždy jen poslední víkend v měsíci a po skupinkách s průvodcem. |
"Benešovi pobývali ve 20. letech často kousek odtud, ve mlýně Edvardova bratra. A městečko si zamilovali natolik, že se tu rozhodli pro koupi pozemku," prozrazuje současná správcová sídla Dana Valouchová. Příhodnou parcelu manželé objevili v roce 1929, se stavbou letního sídla začali o rok později a v následujícím se již stěhovali.
Na místě holé pláně anglický park s japonizujícími prvky
Celkových 8,5 hektaru ale Benešovi skupovali od starousedlíků-domkařů postupně, nechtěli nepříjemnosti. Vilu pak pro ně postavil táborský stavitel Antonín Soumar podle projektu architekta Petra Kropáčka, dle některých expertů lehce excentrického. Dostavby domu v jihofrancouzském stylu se posléze ujal architekt Otokar Fierlinger.
Prohlédněte si zahradu    |
Stal se i autorem zahrady, která naopak vykazuje rysy anglického parku s japonizujícími prvky. Benešovi se stavby domu i budování jeho okolí účastnili osobně, například na jedné ze starých fotografií v domě sázejí stromy. "Dnes je jim už sedmdesát, osmdesát roků, jen jeden kaštan, tedy jírovec, je o trochu starší. Ten si Benešovi přivezli z Prahy jako svého již dvanáctiletého miláčka," informuje Dana Valouchová.
Pokud byste se snad chtěli pustit do budování zahrady v anglickém stylu, inspiraci a cenné praktické rady najdete v článku Vybudujte si anglickou bílou zahradu, je tou nejlepší terapií proti stresu.
Vzrostlá zeleň obklopující vilu Benešových je dnes natolik hodna obdivu, že představa původní holé pláně s pastvinami je téměř nepřijatelná. Dnes je tu prý často stínu až příliš, přitom když ještě nebyly stromy tak velké, nabízel se z oken domu výhled do přístavu, odkud Benešovi a jejich hosté vyjížděli na projížďky po řece Lužnici. Ta ale není vždy klidná, občas se údolím prožene vichr.
Nádherný je výhled z takzvané Kazatelny pod vilou. "Odtud prý kdysi kázal lidu Jan Hus a místo uchvátilo i nové majitele. Proto si nechali vybudovat pod skálou dole hrobku. Ale za povodně v roce 2002 voda dosahovala téměř až sem, bylo to o fous," vzpomíná Josef Michálek, bývalý správce objektu i zahrady. "Spousta stromů v důsledku toho odešla, hlavně smrky a olše. Proto je bylo třeba nahradit."
Alpínum, velká láska paní Benešové
Alpínum svažující se od domu k potoku v údolí si zamilovala hlavně Hana Benešová, byla to prý její veliká radost a také se o něj až do své smrti v roce 1974 starala. Nabízí téměř zázračné podmínky pro cokoli, co se do něj zasadí. "Což je sen každého skalničkáře," tvrdí Jaroslav Čuba ze střední zahradnické školy v Malešicích, pod jehož vedením prodělala tato partie v roce 1996 obnovu.
"V podloží je štěrkopísek, takže výsledkem je dokonalá drenáž. Jeho součástí je také prameniště, původně zničené, pak obnovené a svedené potůčkem do jezírka. A celou skalku nakonec ochlazuje Kozský potok dole, takže se tu nahoře daří druhům teplomilným a dole chladnomilným."
Hrobka s výhledem, Růžárna a tůňka Čapkovka
Za brankou, kterou správce svědomitě zamyká, překvapí skromná hrobka prezidenta. "Nechtěl žádné monstrum ani nápisy," vysvětluje bývalý správce. Až do rekonstrukce zahrady v roce 1996 se tu návštěvníci mohli procházet bez omezení, ale většinou po nich zůstávala spoušť a poničená květena. Proto je v současnosti vstup do zahrady jen omezený a s průvodcem.
Pěstujte opuncie Severoamerické opuncie u nás překvapivě nezmrznou, protože s příchodem podzimu vytlačí ze svých dužnatých listů většinu vody, takže vyhlížejí jako "vyschlé bláto", v opačném případě by je voda ve zmrzlém stavu roztrhala. Na jaře pak kaktusy vláhu opět nasají svými kořeny a znovu se proberou životu. |
Obdivovat přitom lze mnohé. Horní zahrada je pomyslně rozdělená na lesní část a sportovní, ve spodní pak zaujme půvabné alpínum s altánem. "Část pod skalkou, kde je záhon růží, to je Růžárna," ukazuje Valouchová. Studánce se zase říká Čapkovka. Slavný spisovatel a alpínkář tu býval častým hostem a právě on Benešovým poradil, aby bažinaté místo ohradili zídkami a vytvořili tak tůňku.
Celou skalku navrhl Otakar Fierlinger, ale zub času ji poničil natolik, že i ona prošla obnovou. Řídil ji Jaroslav Čuba ze zahradnické školy v Malešicích, který sem nechal dovézt další žulové balvany. Zachránil také vybrané původní rostliny, dosázel nové a vdechl tak alpínu nový život. Nejkrásnější je v květnu, kdy mezi kameny rozkvétají velkolepé skupinky růžových primulek. "A také azalky, hlavně nahoře u domu. To je pak opravdová nádhera," rozplývá se současná správcová.
Další zajímavé zahrady najdete každý měsíc v časopise Knihovnička Zahrada.
