Večer se ovšem charakter zahrady výrazně promění a dostává tajemnou atmosféru. Ke slovu se totiž dostanou svítící kameny připomínající sopečné plameny z dílny pražského výtvarníka a tvůrce zahrad Miroslava Pacnera.
Začalo to mělkým jezírkem pro vnoučata
Když Miroslav Pacner navštívil tuto zahradu v Opavě poprvé, byla již hotová. Majitelé si ale přáli, aby pro jejich vnoučata vytvořil jezírko, nejlépe s využitím přírodního kamene. Tehdy pro ně vytyčil ledvinovitý tvar budoucí laguny, která neměla být moc hluboká s ohledem na děti, ale naopak mělká, ve které se navíc voda za slunných dní rychle ohřeje.
Projděte si celou zahradu |
Když byl výkop připravený podle propozic, vypravili se společně pro kulaté žulové valouny; mimo jiné proto, že jeden úctyhodný kousek si pan domácí už koupil. Ve stejném duchu proto Pacner vybral další, jimiž jezírko obložil. Z největších vytvořil u břehů pomyslné bludné balvany, jež zároveň nabízejí posezení pro celou rodinu včetně tří vnoučat. Výsledek všechny natolik nadchl, že se rozhodli pro další kamennou kompozici.
Miroslav Pacner ji navrhl v podobě skupiny "svítících" kamenů. Majitelům se nápad zalíbil, takže v zahradě opět vypukla kamenná horečka. Shodli se na místě uprostřed palouku naproti zahradnímu domku, kde nechali vybagrovat poměrně široký kruhový výkop. Do jeho středu pak usadili skupinu různě velkých kamenů.
"Aby po nasvícení zdola vypadaly jako plameny, padla volba na ostře hraněný a špičatý lomový materiál," vysvětluje Pacner. Po obvodu této kompozice pak pomocí provázku vytyčil boky budoucího rondelu, zedník zbudoval lomené šalování, vylil zídku betonem a po vytvrzení ji obložil plochým porfyrem. Ze stejného materiálu pak dokola položil nepravidelně kruhovou podlahu.
Vlevo kamenná kompozice ve dne. Vpravo nasvícená
S hromadou vybagrované zeminy si domácí a realizátor také poradili hned. "Prostě jsme z ní navršili hned za sopkou kuželovitý pahorek. Tak jsme se zbavili výhledu na jeden z domů v sousedství. Jen jsme ještě vysadili vzadu k plotu tři borovice," vzpomíná majitel.
Samotný vršek ovšem nevyhlížel příliš pěkně, i když ho pečlivě vymodelovali a uhrabali. Tak se výtvarník rozhodl posadit na něj další kameny. Tentokrát ale zvolili kusy ve tvaru špalků – největší má podobu stolu a menší kolem slouží jako stoličky. Což je řešení, které opět nejvíc ocenily děti. Nejenže si zde rády hrají, ale také na kameny s oblibou kreslí křídou. Jejich malůvky pak uklízí déšť.
Suchý potok je taky efektní. A bezpečnější
Ve víru probíhajících úprav dostal výtvarník další nápad, který se domácím také zalíbil: "V zahradě s jezírkem by měl být také potok!" Po výkopu pro sopečný rondel tedy nasměrovali těžkou techniku pod terasu u domu a nechali odtud vyhloubit podél plotu až k zahradnímu domku obloukovitě zahnuté řečiště.
Koryto potoka vydlážděné oblázky nakonec zůstalo z bezpečnostních důvodů suché.
Koryto pak vystlali fólií a navezli do něj spousty oblázků i velkých valounů. Na vodní živel už nedošlo. "Tady jsme se zastavili, protože suché řečiště nám přišlo zajímavější. Nejen na efekt, ale také z bezpečnostních důvodů. Hlavně kvůli dětem," vysvětluje majitel.
Jistých úprav se pak dočkala i zeleň v celé zahradě. To už si domácí vystačili sami. Větší kosterní stromy jim pomohl vysázet architekt Lubomír Rychtar, vegetaci v podrostech už zvládli svépomocí. Věděli, že ji musí sesazovat do větších skupin, od vzrůstnějších druhů a kultivarů vzadu u plotu po nižší vpředu.
Větší trsy travin se pak v zahradě osvědčily jako solitéry. Dnes ale přicházejí postupně k názoru, že nízké výsadby pod dorůstajícími dřevinami omezí a přiklánějí se stále víc k parkové úpravě zahrady s vysokými stromy a trávníkem. "Chce to samozřejmě ještě nějaký čas počkat, ale už teď je zřejmé, že je to nejlepší cesta," konstatují domácí po zralé úvaze i konzultacích s odborníky.
Tuto a další zahrady najdete v říjnovém čísle časopisu Knihovnička Zahrada.
