Základem přirozeně působících klenutých můstků jsou kovové konstrukce, které si...

Základem přirozeně působících klenutých můstků jsou kovové konstrukce, které si Vladimír Hříbal nechal vyrobit už dávno. Na ně položil tvrdé dřevo, třeba jalovec či bez. | foto: Veronika Raffajová pro Nové proměny bydlení

Zahradní jezírko vás udělá šťastným na celý život, tvrdí jejich stavitel

  • 14
V této zahradě by se mohly točit filmy. Hrdiny by ovšem nebyly vodníci a divoženky, ale padesát jezírek a sbírka bohyšek. Vladimír Hříbal má vodu jako vášeň a stavbě zahradních jezírek zasvětil celý život. Na vlastní zahradě jich má padesát.

Vladimír Hříbal je filolog, profesor jazyků, autor knih Vodní zahrada nebo Zahradní jezírka a vodní rostliny. Jezírka jsou jeho život. V téhle zahradě ve Lhotě nedaleko Kamenných Žehrovic jich vlastníma rukama, naštěstí vyzbrojen judistickou ligovou fyzičkou, založil asi padesát.

„Na zahradě je nejhezčí, že se z ní pořád dere energie.“

Zpočátku je stavěl z betonu. Když pak v tuhé zimě popraskala, hledal, čím je opravit. V 90. letech vyjel do Německa omrknout, jak se svařují fólie, a od té doby má všechna vyložená měkčeným PVC.

Většinu rostlin v zahradě sázel v polovině 70. let. Rostou tu vodní, bažinné, pobřežní a vlhkomilné rostliny, ale třeba i vzácná metasekvoje čínská, španělská jedle nebo „šarlatový král“, tedy červený javor. „Rebarbora támhle u břehu pamatuje Hitlera, babička z ní dělala koláče,“ provádí nás vodním světem Vladimír. “Zůstala tu z doby, kdy tu byl švestkový sad.“

Vladimír množí lekníny, to se prý dělá samo, a hraje si s bohyškami neboli hostami. „Hosty jsou pro mě cenné,“ říká. „Rostou v polostínu i v přemokření a v jílu; v Japonsku i na březích řek. Když jsem hloubil jezírka, jíl jsem házel kolem jezer, daří se tam hlavně hostám, pro mne je to ideální rostlina.“

Jak je to v létě s odparem vody a jak se jezírka čistí?

- Vodu čistí mělkovodní rostliny, které si z živin rozpuštěných ve vodě stavějí svá těla, i ryby v ní najdou vše, co potřebují.

- Hladiny u Hříbalů občas čistí dcera Eva. Jinak se voda odčerpává jednou za dva až pět let, poté se kal ze dna spláchne do prohlubně a vysaje čerpadlem.

- Vodu sice čistí rostliny, ale zaručeně nejlíp řasy. Nejlepší je vláknitá řasa, protože jde dobře vytahovat z vody. Kal se totiž v jezírku vždycky nějaký najde i v případě, že dáte na hladinu sítě. Stačí prach, který spadne s deštěm.

Okřehek trojbrázdý, to jsou ty jemné zelené rostlinky ve vodě. Když ho z ní...
Dřív tu lezly z rybníčků tisíce malých ropuch a vracelo se dvacet párů, dnes...

- V létě se hladina jezírek denně sníží výparem až o 1 či 2 cm, proto je nutné ji podle potřeby do jezírek dopouštět.

Obdivujeme žlutošedozelenou odrůdu ́El Niňo ́ nebo druh montana – kvete pod Fudžijamou. Nechápeme, jak se nedají rody a odrůdy poplést. „Jednu dvě jmenovky mám taky pod trsem, nevybledne na ní písmo, to je bezpečná metoda,“ prozrazuje zahradník.

V sezoně mu s péčí o zahradu velkou 3 500 m² pomáhá mladší osmnáctiletá dcera, budoucí zahradnice. „Zkoumám způsoby, jak ušetřit, aby tu jednou holka nebyla nešťastná,“ říká u dočisťovací nádrže, kam stéká dešťová i použitá voda z domu, s níž se pak zalévá. „Problém spíš je, že nemám místo na další rostliny. A na co můžu být pyšný? Že jsem to všechno ve zdraví přežil,“ směje se Vladimír Hříbal na rozloučenou.

Přitom s oblibou parafrázuje známé přísloví: „Když chceš být šťastný 14 sekund, polib hezkou ženu, když 14 minut, pomiluj ji, když 14 dní, ožeň se s ní, když celý život, pořiď si jezírko.“

Tuto zahradu a inspiraci, jak vodu v zahradě udržet, najdete v aktuálním červencovém čísle časopisu Nové proměny bydlení.

Podívejte se, jak lze vyřešit plnění jezírka dešťovou vodou. Tu lze dokonce využívat v domácnosti, například na splachování či praní (více čtete v článku zde):

5. června 2012