Často se to nestává, ale tuhle opečovávanou zahradu jsme obdivovali přes plot ve vesnici Klapý, když jsme byli na návštěvě u někoho jiného.
Neodolali jsme a šli tedy i o dům dál. Samo sebou ne jako paparazzi přes plot, ale coby návštěva. Vrátky.
Nikdo tu nemusel narychlo běhat se sekačkou, kolečkem a motykou. Všechno tu bylo narostlé tak, jak má být. Co nás hned zaujalo, byly tvarované keře a stromy a mechový trávník vlnící se v oblých linkách po zahradě. Tomu se věnuje Jan.
Vlastně ještě kromě psího vína na domě a všech kovových a kamenných doplňků, které jako umělecký kovář do zahrady vyrobil a vysochal. Kovářskou dílnu má ve sklepě a na pískovec prý stačí rozbrušovačka a vrták.
Plánujte, ale nebojte se změn, radí Lidmila a JanJe samozřejmě potřeba promýšlet, co kam přijde. Ale stejně pak něčemu změníte stanoviště. TVAROVANÁ ZELEŇ Jan tvaruje moruši, lípu, z jehličnanů si nově pěstuje třeba malého hlemýždě. Psí víno střihá ze štaflí, na střechu mu žena lézt nedovolí. KYTKY A BYLINKY Manželé pěstují skalničky, růže, ibišek, chryzantémy, ale i mátu, meduňku, dobromysl, třezalku, šalvěj, saturejku, tymián, jitrocel, diviznu, majoránku, nově magi. ZELENINOVÁ ZAHRADA Sklízejí na ní hrášek, česnek, mrkev, červenou řepu, okurky, kukuřici, papriky, dýně, brambory, rajčata, maliny, beztrnné ostružiny, malinoostružiny a další úrodu. Díky čtyřem vnoučatům nic nepřijde nazmar. VODA Přivádějí ji ze studny do barelu. Z něj pak občas zalévají nebo pouštějí vodu do potoka a jezírka. |
Lidmilinou paletou je zase všechno, co kvete: od skalniček přes bylinky po růže nebo dřevité pivoňky. Jako ženu tvořivou, která se nebojí dřiny, ji těší pracovat s kameny. Manželé je dovezli z okolních polí. „Kopala jsem díry a pak kameny pasovala, to mě hrozně baví,“ vykládá nám Lidmila, jako by popisovala recept na bábovku a ne stavbu chodníčku.
Její muž zase postavil jezírko a potok. Právě tady se jejich koníček, dovednosti a partnerské souznění romanticky propojují. Na zahradě je znát, že se jí věnují pětačtyřicet let, od doby, kdy začali stavět dům. Obdivuhodné jsou tvarované dřeviny, hlavně koule – trvá to léta, než se prostříháte do téhle podoby. „Ale to víte, když vnoučata manželovi něco ulomí, tak nadskakuje,“ směje se Lidmila.
Původně to tu patřilo Janovým rodičům. „Všechno jsme sázeli, časem zrušili to, co se nám nelíbilo, třeba stěny z jabloní,“ popisuje současná paní domu. Co ale měnit nebudou, jsou kameny. Patří do kraje stejně jako tenhle šikovný pár. „Zahrada je radost, protože nám dovolí pořád něco nového vymýšlet. Kam co zasadit, nebo třeba pustit se do japonské zahrady.“
Tuto zahradu a další inspirativní návštěvy najdete v aktuálním zářijovém čísle časopisu Nové proměny bydlení.
