Zájem okolí budí tato zahrada od samého začátku, kdy se v této podobě zrodila. Přestože lze z ulice zaregistrovat jen dlouhou, ne příliš vysokou kamennou zídku, co chvíli tu zastaví některé z projíždějících aut, aby se jeho osádka mohla vypravit na průzkum té podivuhodné zahrady. I z toho důvodu se majitelé rozhodli, že dosud volný průchod v kamenné hradbě osadí brankou.
Osvícení na straně klienta i architekta
Dělící zídka zbudovaná nasucho z kamene plní i funkci opěrnou. Z vnitřní strany je k zídce sestavené nasucho z kamene nahrnuté temeno vyvýšené terénní vlny osázené koniferami, vrch zídky je osázený suchomilnými polštářovitými bylinkami, hlavně mateřídouškou a odolnými rozchodníky.
Z ulice to zřejmé není, ale kamenná zídka neplní jen funkci oddělovací, ale i opěrnou. Terén zahrady se totiž zdvihá od vodní hladiny jezírka směrem do ulice. Zároveň se mírně vlní a dosahuje až k vrcholu zídky, která díky tomu není z pohledu od domu vůbec zřejmá. Provoz na silnici je zásluhou tohoto řešení zrakům domácích rafinovaně ukrytý.
Po této cestě přijdete k domu, po pravé straně se vám za borovicí otevře pohled na jezírko (vpravo). Pobřežní zóna jezírka před domem připomíná travnatý mokřad, jakých člověk objeví na Šumavě bezpočet. V zeleni se utápějí žulové bludné balvany.
Příchozím se naopak při vstupu do zahrady odkryje pohled na rozlehlé jezírko s lekníny a početnými bludnými žulovými balvany, zčásti ponořenými do mokřadu s bujnou pobřežní vegetací. Průvodce stavbou zahradního jezírka najdete ZDE.
Před zídkou se skvěle vyjímají koberce jakoby učesaných ostřic (Carex), ve spárách mezi kameny se osvědčily modré zvonky (Campanula carpatica).
I docela obyčejné rdesno (Polygonum affine Superbum) dokáže vytvořit nádherné kvetoucí koberce.
Vytrvalý kontryhel se opět vrací do našich zahrad a obdobný trend je zřejmý i u dalších rostlin se žlutavě zeleným květenstvím.
Pozornost upoutají i plochy osázené znovu objevovaným kontryhelem, lesním jahodníkem, rozmanitými travinami či rdesnem.
Staré žulové a pravidelně opracované zápražové kameny našly uplatnění pod dřevěnou pavlačí.
Detail komunikace z dlážděné mozaiky z nepravidelně sekaných žulových kostek.
To všechno v těsném sousedství komunikací dlážděných mozaikou z nepravidelně sekaných žulových kostek a starých zápražových kamenů. Majitel je získal náhodou, když je nahrazovali ve dvoře jednoho statku zámkovou dlažbou.
Ze zeleně v této dříve zbudované části, i v navazujících partiích osazených později, pak vyčuhují další početné kamenné ledovcové kolosy. Na ty lze usednout a pokochat se tou zvláštní scenerií, která do okolní přírody zcela přirozeně a nenásilně zapadá. "Je to zásluhou autora projektu ing. Václava Weinfurtera," konstatuje s uznáním majitel. Ovšem i architekt měl velké štěstí na osvíceného klienta, který mu ponechal zcela volnou ruku. Prostě si vzájemně věřili.
Zahrada, kde našla své místo i zvířata
Dům s opečovávanou zahradou a pastvina, kde chovají ovce, jsou přirozeně odděleny korytem potoka.
Je toho daleko víc, co nebývá v podobně laděných zahradách běžně k vidění. Pozemkem například protéká potok, jehož břehy zpevňují kameny a stíní je letité lípy. A pod jejich korunami se kupodivu daří spoustě trvalek vysazených po skupinách, mezi kterými obzvlášť vynikají bohyšky a kapradiny.
Jednotlivé druhy trvalek jsou zapojené do větších celků, ve kterých vyniknou nejlépe.
Za vodou, kde žijí pstruzi, se pak popásají ovce a za nimi početné stádo daňků, na druhé straně je pro změnu výběh pro drůbež. Čas od času zábrany na můstku přes potok přelétne hejno upovídaných kropenatých perliček a svěžím krokem proběhne pečlivě udržovanými plochami. Domácího pána to nechává v klidu, protože tito ptáci nehrabou, a nenapáchají tedy v zahradě žádné škody.
Takové hospodářství by u zahrady, která získala první místo v soutěži Zahrada roku 2009, nikdo nečekal. Ovšem náš hostitel si už jinou její podobu nedokáže představit, protože vyrostl v sousedním stavení a zvířata i zeleň miluje. Svědčí o tom spousta krmítek pro zpěvné ptactvo, do kterých prý nasype v zimě během týdne až čtyři kýble slunečnicových semínek.
"Zvířata kolem sebe zkrátka potřebuji; dokonce mám pocit, že s přibývajícím věkem tíhnu k přírodě víc a víc," objasňuje. Proto také v oboře nad potokem, odkud je vidět dokonce Churáňov, vysazuje další a další stromy, hlavně duby, buky a jasany.
Další informace k této zahradě najdete v aktuálním srpnovém čísle časopisu Knihovnička Zahrada.
