Znovu mezi sedmi kopci
Yaoundé, úterý 13. července 2010: Třiapůlmilionové hlavní město Kamerunu Yaoundé se rozkládá mezi sedmi velkými kopci, z nichž Mt. Fébé se starobylým klášterem na svém úbočí a prezidentským palácem při úpatí je ten nejvyšší a nejdůležitější. Přes celé město ho vidím z okna levného hotelu a s trochou lítosti si uvědomuji, že ani tentokrát nebudeme mít čas porozhlédnout se z jeho vrcholku.
Co jsme však nemohli vynechat byla alespoň zběžná návštěva záchranné stanice CWAF (Cameroonian Wildlife Aid Fund) v nedalekém Mefou, která svého času také distribuovala knížky gorilích pohádek. Vedle desítek šimpanzů tam nyní žije i osmnáct goril. Velmi osobní vztah máme k jedné z nich, kterou jako malé mládě našli výzkumníci v Dja vedle její matky uhynuvší na antrax...
Teď už jsme však znovu mezi sedmi kopci a mám pocit, že většinu zbývající času nám bude souzeno pročekat v dopravních zácpách.
Vybavení pro LAGA
Yaoundé, středa 14. července 2010: The Last Great Ape Organization, o níž jsem psal zhruba před týdnem, v nás zanechala silný dojem. Po dalších dvou setkáních s jejími pracovníky, kteří nás přesvědčili o své profesionalitě, a poté, co jsme si vyžádali doporučení z Evropy, jsme se definitivně rozhodli tuto organizaci podpořit následující technikou:
-
Satelitní telefon Thuraya XT a příslušenství - 1x
-
Dalekohled Nikon 9x25 - 2x
-
Notebook Sony Vaio (dar Sony Czech Republic) doplněný o Zoner Photo Studio 12 + Pinnacle Studio 14 - 1x
-
Fotoaparát Sony (dar Sony Czech Republic) - 1x
Dále od nás LAGA obdržela zbývající vybavení do terénu.
Představitel LAGA Tah Eric Kaba přebírá techniku a další vybavení
Podobně jako je tomu v případě strážců, i s LAGA máme smlouvu, kterou se zavázala pravidelně nás informovat o své činnosti a poskytovat nám obrazový materiál. Že to nebudou zrovna povzbudivé obrázky, bych považoval za téměř jistou věc...
Činnost LAGA je důležitá a odvážná a jsem rád, že jsme jí mohli pomoci alespoň poskytnutím techniky. Děkuji všem, kdo nám to umožnili!
Přilba
Yaoundé, středa 14. července 2010: Starožitník na tržišti v Yaoundé měl bezbřehou snahu mi cokoli prodat. Nakonec zpod polic vytáhl zelenou armádní přilbu. Po obvodu ji zdobily výrazné prolisy a ačkoli nesla stopy opotřebení, vepředu na ní byl dobře rozeznatelný modro-červeno-žlutý znak. Výraznější poškození měla jen na vrcholku - jako by tam patříval bodec. Díky tomu mi připomněla prastaré fotografie vojáků z vilémovského Německa. Napadlo mě, že by mohla pocházet z dávných koloniálních dob, kdy se v Kamerunu angažovali právě Němci.
Potom k ní starožitník připevnil ještě ozdobné křídlo (nebo snad pero), které jí dodalo ještě pozoruhodnější vzhled. Ano, přiznávám, že mě tenhle artefakt zaujal!
Vzal jsem přilbu do ruky. K mému překvapení byla neskutečně lehká. Kdosi ji k nerozeznání od pravé ocelové vyřezal – ze dřeva!!!
Vzpomněl jsem si na článek, který jsem kdysi četl v jakémsi magazínu a ani po dlouhých letech na něj nezapomněl. Pojednával o africkém vesničanovi, jenž natolik toužil po autě, že si sestavil vlastní. Rovněž ze dřeva, šlapací...
Ovšem armádní přilba vyřezaná ze dřeva, tedy věc naprosto popírající hlavní účel svého předobrazu, v mých očích africké šlapací "auto" ještě předstihla. Kdo, kdy a proč ji asi pracně vyrobil? A nač přitom myslel?
Byl to vesničan, který chtěl jenom napodobit koloniální módu? Šlo o zakázku, jež měla hlubší smysl, kupříkladu získat podobnou moc jako měli kolonizátoři? Dostal se mi do rukou důkaz nějaké africké potěmkinády, kdy nezbyly peníze na opravdové slavnostní přilby, a tak se musely vyřezat nápodoby ze dřeva? Anebo je to jen trochu netradiční suvenýr vyrobený pro bílé naivky jako jsem já?
Dřevěnou přilbu jsem samozřejmě nakonec koupil. Tím spíš by mě však zajímaly odpovědi na moje otázky. Nebo alespoň na jednu: Podle jakého vzoru mohla být tato přilba vyřezána?
Kdybyste mi někdo k této věci dokázal sdělit jakékoli informace, byl bych za ně velmi vděčen. Ale když se to nepodaří, nevadí. Můžu si nad svým nejbizarnějším africkým suvenýrem vymýšlet spoustu možných vysvětlení a příběhů.
Nejstarší most
Yaoundé, středa 14. července 2010: Přilba mi připomněla debatu, kterou jsme asi před rokem a půl vedli s naším kamerunským spolupracovníkem, vysokoškolsky vzdělaným Romeem.
Večer jsme při světle petrolejky seděli v domku na okraji pralesa. Napadlo mě, odkud ta petrolejka asi může pocházet. Kdo dnes vyrábí něco tak zastaralého?
Ke svému překvapení jsem na ní našel vyražený nápis Made in Germany.
"Ano, Němci mají skvělé technologie!" řekl zcela vážně Romeo, a když zaznamenal můj údiv, doplnil: "V šedesátých letech tu vybudovali most. Ten most pořád ještě stojí! A dokonce už ve třicátých letech postavili v Sangmelimě poštu. Až pojedeme zpátky, ukážu vám ji!"
Hned po návratu domů jsem Romeovi poslal knížku o Praze. Nebyl jsem si totiž jist, zda mi toho večera uvěřil, jak starý je Karlův most.
Knížky pro Afriku
Yaoundé, středa 14. července 2010: Donald pracuje pro kamerunský ochranářský projekt a v poslední době několikrát navštívil vesnici Malén Pět severně od Dja. S nadšením nám líčí, jak ředitel tamní školy nakládá s knížkami gorilích pohádek: "Stále je používá při výuce a také z nich čte negramotným dospělým."
To potěší!
Knížku pohádek, jejichž hlavní hrdinkou je Moja, jsme v Kamerunu distribuovali už koncem roku 2008, ale kam přijdeme, tam se o ní mluví. Na video z distribuce knížek po Kamerunu se můžete podívat ZDE.
Byl to šťastný nápad nejenom v tom, že jsme zdejším školákům ukázali gorily a začali je vést k ochraně přírody, ale asi také proto, že jsme jim umožnili získat zkušenost s knihou. Ve škole dostávají jenom tenké brožované učebnice a naše gorilí pohádky jsou pro ně vesměs první knihou v pevné vazbě, kterou kdy viděli.
Gorilla Stories
S knížkou Gorilla Stories
Když už se o gorilí knížce mluví, většinou padne i dotaz, jestli nepřipravíme další vydání. "Použili bychom padesát výtisků, sto, tisíc," říkají nám místní i zahraniční ochránci přírody.
Pro Kamerun jsme napříště počítali s omalovánkami, které na motivy pohádky O vylekaných slonech nakreslil Jan Dungel, a další vydání knížky mělo jít pouze do Konga Brazzaville... Ale to se může změnit.
Když jsme se loučili s Manfredem, také začal mluvit o dalším vydání knížky. A to nejenom pro Kamerun, nýbrž pro všechny země střední Afriky, s nimiž má v rámci své nové pracovní pozice co do činění!
To by stálo za úvahu. Kupříkladu jako součást plánované lidoopí kampaně Evropské asociace zoologických zahrad...
Naše pražská gorilí rodina by tak pomáhala chránit své volně žijící příbuzné v prakticky celé oblasti jejich výskytu!
Na pokraji letecké katastrofy
Mnichov, pátek 16. července 2010: Čtvrtečnímu letu Air France z Doualy do Mnichova by měl být věnován další díl cyklu Letecké katastrofy.
V prvních hodinách probíhal tento let víceméně normálně. Jen skupina přiopilých Američanů neustále něco chtěla po francouzském stevardovi. A vůbec nejnáročnější byl zrovna ten, který seděl vedle mne. Potřeboval pivo, panáka, jeden prášek na hlavu, druhý prášek na hlavu a kladl dotazy, jejichž smyslu bylo obtížné porozumět.
Zlom nastal v okamžiku, kdy si objednal lahvičku francouzského vína. Stevard mu ji otevřel a můj soused na ni chvíli zamyšleně hleděl. Poté znovu přivolal stevarda.
"Seven Up!" řekl rozhodně.
"Jistě, Seven Up..." Stevard se vrátil s plechovkou a otevřel ji.
Američan ukázal na pohárek s vínem: "Sem!"
"Prosím?!" zbledl se stevard.
"Nalít do vína!"
"Nalít... do vína?" zděšeně se otázal stevard a ruka, v níž držel plechovku 7 Upu, se mu zřetelně rozechvěla.
Šílená situace! Francouzský stevard na palubě francouzského letadla by měl do francouzského vína nalít 7 Up!
"Pane, jste si jist..."
"Ano!"
Stevard ukápl do vína malinko 7 Upu.
"Ještě!"
Stevard rezignoval a dolil sklenici po okraj. Pak se beze slova vzdálil.
Jsem přesvědčen, že žádná posádka francouzského letadla, které dokázalo bez nehody přistát, ještě nikdy nečelila takové krizi!
Jak jsem napsal v úvodu: Tenhle let by byl na další díl Leteckých katastrof.
Doma
Pátek 16. července 2010: Plavu ve Výrováku a raduji se z pohledu na protější stráň porostlou borovým lesem.
Vzápětí se však myšlenkami zatoulám zpátky do Kamerunu. Promítají se mi hlídky se strážci, setkání s Manfredem, s lidmi LAGA i se všemi ostatními a zvažuji, co ve střední Africe podnikat dál.
Uvidíme... Jsem si ale jist, že to bude ještě hodně zajímavé.
