Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Žížaly vytvořily uprostřed cesty špagetová klubíčka. Vědci nevědí proč

aktualizováno 
Na začátku června žížaly pořádně zamotaly hlavu americkým biologům, když začaly uprostřed asfaltové cesty vytvářet podivná hemžící se klubíčka. Podle jedněch po dešti opustily příliš vlhkou půdu, podle druhých zaměnily zvuk kapek za zvuky predátora a vytvořily obranné valy.

Při rutinní kontrole po několikadenních deštích čekalo na správce Státního parku Eisenhower v Texasu překvapení. Zhruba tři desítky pravidelných „smotků“ vytvořených ze stovek žížal bylo doslova vyskládáno na povrchu vozovky, přesně uprostřed žlutých dělicích čar. 

Nenáhodné shluky propletených žížal vylučovaly z povrchu těl zvláčňující lubrikační tekutinu s trusem shromážděným ve středu tohoto útvaru. V těchto zvláštních útvarech setrvaly po dobu dvou dnů, než se navrátily zpět pod zem. 

Fotogalerie

Důvod takového počínání? Američtí biologové se stále přou: zatímco jedni předkládají teorii o tom, že žížaly opustily příliš vlhkou půdu a pohromadě se držely kvůli bezpečí, druhá teorie předpokládá, že žížaly si spletly pravidelný zvuk deště se zvukem predátora.

Například Václav Pižl z Ústavu půdní biologie AV ČR soudí, že obě zmíněné hypotézy mají reálný podklad. „Zdaleka nejpravděpodobnější je v daném případě ta první – žížaly se hromadně snaží uniknout ze zaplaveného území. I když jsou žížaly fyziologicky spíše vodní než suchozemští živočichové a v chladné okysličené vodě mohou přežívat měsíce, tak v teplé záplavové vodě kyslíku rychle ubývá a žížaly se snaží migrovat na vyvýšená místa. Po opadnutí vody se žížaly zase rozlézají do okolí,“ vysvětluje.

Podle něj je ještě další možnost. Zamračené a deštivé počasí možná spustilo vylézání žížal na půdní povrch za účelem rozšíření jejich areálu. Žížaly jinak kolonizují nová území velmi pomalu, rychlostí maximálně několika metrů za rok.

Pod zemí máme i půlmetrové žížaly

Podle zooložky Dagmar Říhové je to druh Allolobophora hrabei s krásným českým jménem žížala hlubinná, která dorůstá až 45 centimetrů. Ale pořádně velké jsou i docela obyčejné žížaly obecné (Lumbricus terrestris), které mohou dorůstat délky i 30 cm. 

Mezi malé druhy naopak patří Eiseniella tetraedra, ta je navíc obojživelná a má čtverhranný zadní konec těla nebo Dendrobaena pygmaea, dorůstající délky 10–35 mm.

Takový jev můžeme několikrát v roce pozorovat i u nás. Pro tento úkaz se vžil termín „žížalí den“ a objevuje se tehdy, kdy v noci vydatně prší a ráno je podmračené, spíše chladné, s vysokou vzdušnou vlhkostí. 

Tehdy můžeme na asfaltových silnicích či chodnících spatřit stovky žížal. Pokud jde o soustředění žížal právě uprostřed silnice, mezi dvěma žlutými čarami, uveřejněný snímek dává tušit, že právě v tomto místě se udržuje vrstvička vody, kterou žížaly při osychání asfaltu vyhledávají – zabraňuje jejich vyschnutí. 

„Domnívám se, že právě toto je i důvodem soustředění žížal do agregací. Lépe tak udrží potřebnou vláhu a lépe jsou chráněny před pro ně smrtícími hodnotami UV záření při případném projasnění oblohy. Důvodem může být i ochrana před predátory. Žížaly vylučují z těla takzvanou coelomovou tekutinu, která mnohdy výrazně zapáchá a může dravce odpudit, pro některé americké plazy pak je i toxická. A v agregaci jedinců se pak tento efekt násobí. Tendenci vytvářet podobné agregace mají i naše žížaly, pokud je zbavíme substrátu, ve kterém žijí,“ doplňuje Pižl, který výzkumu zasvětil celý život.

Podle zooložky Univerzity Karlovy v Praze Dagmar Říhové žížaly poměrně rychle reagují  na zvýšení množství vody v půdě. Takže když prší delší dobu nebo hodně intenzivně, opouští svá doupátka v půdním horizontu a vylézají na povrch, protože dýchají celým povrchem těla a v zaplavené půdě jim hrozí udušení. 

Pokud jde o vnímání otřesů půdy a zvuků, citlivější jsou například severoamerické druhy především z čeledí Acanthodrillidae a Megascolecidae, které se u nás nevyskytují. Američané toho dokonce využívají a pořádají festivaly bručení červům – Worm Grunting Festivals. Funguje to velmi jednoduše: otřásání půdy žížale poví, že se blíží nebezpečný predátor a že je lepší vylézt z půdy a „ulézat“ pryč jako o život.

Autoři:




Nejčtenější

(Ilustrační snímek)
Kachny jsou učenlivé. Naučily se jíst malé ptáky, aby získaly lepší živiny

Divoké kachny se živí semeny, bobulemi, rostlinami a hmyzem, někdy i malými rybami. Britští vědci ale nedávno v Rumunsku poprvé „nachytali“ divoké kachny, jak...  celý článek

Nádherný úlovek z Náchodska.
Pochlubte se, jak u vás rostou. Nejlepší houbařské fotky odměníme

Čas hřibů je pro drtivou většinu nadšených houbařů tím nejkrásnějším obdobím v roce. Tedy pokud rostou, to je potom radost. Tu ovšem můžete mít i z fotoúlovků...  celý článek

Džungle v Holešovicích Prazelenina od letošního jara funguje přímo u Vltavy v...
Zelenina i sousedské vztahy se pěstují v komunitních zahradách

Komunitní zahrada Prazelenina v Holešovicích byla prvním místem svého druhu v Praze, aktuálně se jen přestěhovala. Dnes se trend propojování zahrádkaření a...  celý článek

Domek pro včely samotářky z bezových větviček
Postavte domeček pro včely samotářky. Na zahradě se postarají o škůdce

Přilákejte na svou zahradu co nejvíce drobných živočichů. Když jim nabídnete adekvátní ubytování, odvděčí se vám. Díky nim ubude škůdců a zvýší se úroda.   celý článek

Mláďata nandu pampových v plzeňské zoologické zahradě.
V plzeňské zoo se vylíhli nandu pampoví, vajíčka vyseděl samec

Plzeňská zoologická zahrada může po třech letech slavit úspěšný odchov pštrosů nandu pampových. Na konci června se z vajíček vyklubala dvě mláďata.   celý článek

Další z rubriky

Housenka zavíječe zimostrázového
PORADNA: Mám skoro zničený buxus od zavíječe. Co proti tomu mohu dělat

Na začátku května jsem zjistila, že mi buxus na zahradě skoro sežral zavíječ zimostrázový. Myslím, že to tentokrát ještě přežil, ale bojím se, aby se to příští...  celý článek

Zahradu u secesní vilky nedaleko Prahy se podařilo proměnit velmi citlivě. V...
Při proměně staré zahrady zachovejte duši místa, hledejte staré plány

Proměnit zahradu u starší vilky či zámečku, to není zrovna malé sousto. Přesto není třeba se bát i moderních prvků. Architekti v posledním dílu pořadu České...  celý článek

Domeček ve tvaru houby postavil otec pro dceru v době, kdy byla ještě malá.
Dům houba, policejní stanice, koštování whisky. Takové je finále Bouda roku

Už posedmé probíhá finále Boudy roku. Tato britská fotografická soutěž představuje ty nejzajímavější a nejroztodivnější zahradní budky, boudičky a kůlničky...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.