Vědec z Oregon Health and Science University to prohlásil v National Public Radio, kde byl hostem rozhlasové moderátorky Arun Rathové. K tomuto závěru došel na základě experimentu, který provedl se zpěvnými ptáky tak, že jim do džusu přimíchal šest procent alkoholu.
Chtěl tak prozkoumat, zda alkohol ovlivňuje zpěv ptáků stejně jako to dělá s lidmi. Přitom možnost, že by se ptáci opili, není teoretická – v přírodě se objevuje hodně zkvašených bobulí.
Zpočátku se bál, že ptáci nebudou chtít kunzumovat alkohol, ale přesvědčil se, že jim chutná a velmi ochotně se jím napájeli. Pokus prováděl Olson na zebřičkách pestrých, které se považují za model při studiu lidského hlasového učení.
Pěnkavčí píseň po požití alkoholu byla pomalejší, tišší a méně zřetelná. Vědec to přirovnával k chování lidí na večírku s karaoke, kde zúčastnění ztrácejí postupně zábrany a jejich pěvecké výkony sklouzávají do nesnesitelnosti.
V budoucnu bych chtěl vědec zkoumat nejen následky podnapilosti u ptáků, ale i způsob, jak alkohol ovlivňuje učení nových skladeb. Vědci by proto chtěli zkoumat společné znaky lidského chování a dojít k prapůvodu příbuznosti živých tvorů.
Například Emily Doolittle, skladatelka na Cornish College of the Arts v Seattlu a Tecumseh Fitch, biolog na univerzitě ve Vídni, analyzovali 144 různých typů drozdích písní. Když ptačí zpěv transponovali do nižší tóniny, povšimli si, že v něm převládají harmonické řady.
Harmonickou stupnici charakterizuje interval mezi malou sextou a velkou septimou a zvláště v mollové variantě je příjemná pro ucho. Podivuhodné je, že někteří ptáci tak používají stejné postupy, které se běžně používají i v populární hudbě. Najdete je například v písních zpěvačky Beyoncé.
