luďku a co vídeň, vzpomínáš? Christian & company? Helena? kde tě najdu teď v Praze?

Vázání třetí generace 

To tehdy uměli Češi (a Slováci) kutit.

Když někdo něco potřeboval, samozřejmě se to buďto neprodávalo vůbec, prodávalo, ale to by musel být člověk milionář, nebo se to sice koupilo, ale bylo to vyrobeno ve stylu DoDo (dodělej doma), také to nemuselo mít požadovaný výkon. A tak vznikaly domácí sekačky, traktůrky, cirkulárky, obráběcí stroje, rádia, dokonce i počítače, oblečení, spousta řidičů si opravovala auta, motorky... dneska si to raději člověk koupí, zajede si do servisu.

Přitom kutit je tak krásné.

Řekl bych, že ke kutění je pořád prostoru dost.

Ale jedna věc je, pokud je kutění variantou, jiná věc je, pokud je to nutnost.

Sakryš, zní tam v té televizi, slavném Receptáři s ještě slavnějším Přemkem Podlahou, opravdu velmi uvolněně a sebejistě. Respekt!

Teď to každému připadá úsměvné, ale ona to žádná prd.l nebyla.

No připadá :o))

https://www.youtube.com/watch?v=Qre6tPr435c

A co teprve ženy? Ty musely umět šít, plést, vyrábět, pěstovat ovoce a zeleninu, pěstovat králíky a mnoho dalších věcí. Trenýrky na cvičení do školy z vlajky SSSR, to by byla výstavka, kdyby se to sešlo. Prkno bylo pro zábavu, ale jídlo a oblečení být muselo.

A jen u nás bylo možné uspořádat závod doma vyrobených traktůrků. Viděli jste to někdy? To je teprve ukázka šikovných rukou. Hlavy nám nebyly k ničemu.

Obávám se, že závody traktůrků jsou v zahraničí celkem normální. Dokonce jsem sledoval jeden pořad, kde si takové stroje chlapi postavili za dva dny a potom závodili. ¨

A k těm hlavám - ruce bez hlavy jsou k ničemu.

Ale v zahraničí taky byly závody traktorů.

Ludku zdravim te!!!

Jestliže se u toho starého vide nemáme bránit úsměvu, co teprve máme dělat při čtení tohoto soudobého článku:

http://hobby.idnes.cz/postavte-si-originalni-sane-s-jednou-lizinou-spojuji-tradici-s-adrenalinem-166-/hobby-dilna.aspx?c=A091227_172405_hobby-dilna_bma

Zásadní rozdíl mezi dobou před a po je ten, že dříve doba nutila lidi aby byli zruční a tím vlastně sami rostli. Dnes si každý vezme místo překližky půjčku a v eshopu klikne na něco, co vyrábí osmileté děti někde v zaprášené továrně. Fakticky jsou ve většině případů ty indické děti. Kde by asi byl pan Frolík, kdyby ho socík nedonutil improvizovat?

Bylo to ale neuvěřitelné plýtvaní lidským potenciálem. Místo to ho, aby se snažil svou invencí ten výrobek posunout někam dál, musel napřít neuvěřitelné úsilí jen aby se přiblížil vzoru, který byl jinde běžně dostupný. A tak to bylo se vším - doma dělané sekačky s motorem ze ždímačky (často životu či alespoň prstům nebezpečné), plísňáky (rozpadající se při běžném nošení pokud to člověk přehnal se Savem) atd. Vidět na všem to pozitivní je OK, ale tady bych radši mlčel. Dnes máme také spoustu inovativních lidí, jenom se o nich nemluví. A když jo, tak je spousta závistivých lidí odsoudí stylem: "A na co to je, budou rohlíky levnější?" Užíváme si totiž plnými doušky dobu, kdy je moderní na všechno nadávat... To totiž může každý aniž by musel vyvinout nějaké úsilí či vložit do toho svou invenci.

Ne až takový androš jako snowboard, ale přesto legendární kutilská záležitost byl technický výkres bikrosového (nebo původně cyklotrialového?) kola v ábíčku.

Typický pro tu dobu je ten nápis Burton na prkně. Tak to prostě bylo. K originálům jsme se samozřejmě nemohli dostat, takže se to nějak splácalo a kutilsky se to opatřilo logy světových značek. Mně rodiče nemohli sehnat favoritku, takže jsem měl kolo Liberta s tříkolečkem, na kterém jsem postupně vyměňoval komponenty. A na přestříkaný rám jsem někde sehnal nálepky Peugeot.

A když na nohou všichni nosili prestižky nebo číny, tak jsem měl takový fór pro odlišení se. Koupil jsem si číny a fixem vylepšil. Třeba levá polovina levé boty Puma, pravá polovina levé boty Adidas, levá polovina pravé boty Nike, ale už si nemůžu vzpomenout, které logo jsem tam kreslil jako čtvrté.