„Než začnete na takové půdě cokoliv pěstovat, musíte ji, stejně jako zemědělci, nejdříve upravit. Když se zakládá nové pole z louky nebo pastviny, kde se odpradávna nehospodařilo, je tam surová jílovitá půda, která se musí napřed zpracovat,“ vysvětluje. To platí i v případě, když si na chalupě budete chtít založit nové záhony.

Jako osevním postupem či zpracováním lze přeměnit jílovitou půdu

Prostě pěstováním, hnojením, zarýváním biomasy, atd. Na zahradě se mi už takto také postsupně přeměňuje jílovitý plac na záhon. Pravda je, že často jsem před prvním vsazením rostliny vysypala do jamky část úrodné zeminy.

Ono je asi v módě říkat, že se na ornici postaví sklady a supermarkety, ale dost bych se divil, kdyby tam neproběhla skrývka...

ale i tak je každého rovného pole v nížině škoda

V chudé jílovité půdě by jinak mělo stačit porýt - poorat a dvakrát třikrát ročně udělat to zelené hnojení.

První zelená hnojení pravděpodobně horčicí, protože ta je v principu pionýrská plodina a další zelená hnojení pak kombinovat s jinými rostlinami. Vikev, svazenka, hrách a podobně. Jakmile se kombinací těchto zelených hnojení po nějakém roce vpraví do půdy dostatek humusu, začne být i jílovítá půda dostatečně drobivá a lehčí.

Písek tak nutný není, protože hodně jílovitých půd už samy o sobě obsahují dost písku. Záleží hodně na podloží, ze kterého ta půda vznikla, například tady u nás pod Beskydami to je nejčastěji z vrstev pískovce a jílovce a písku je v jílu dost. Pozná se to při větších deštích na splavené půdě, kdy místy se objeví silně písčité usazeniny.

Samotný jíl s pískem je půda mokrá, těžká a studená, jak ale dojde zeleným hnojením nebo taky hnojením hnojem a kompostem ke zvýšení obsahu humusu v půdě, písek v jílu začne fungovat a s humusem dohromady vytvářet lehkou teplou a výživnou půdu.

JJ, řepka je problém. I lidi z oboru jsou zpracování současnou propagandou a tak občas vyhodí nesmysl, jaký by člověk u odborníků v žádném případě nečekal.

Řepka je stejná brukvovitá rostlina jako třeba zelí nebo ředkvička nebo hořčice. Půdu proto vyčerpává podobně jako tyto rostliny.

V zemědělské praxi má řepka velký význam. Jakožto úplně jiný druh než jiné hromadně pěstované plodiny, jako je pšenice, ječmen kukuřice nebo řepa bere z půdy jiné složky a naopak tam nechává ty, které intenzívně využívají ty jiné plodiny. řepka zasetá na pole jednou za 3 - 5 let tak půdu na poli znatelně zlepšuje. Přirozeně pokud ji tam zemědělci valí co druhý rok nebo dokonce každý rok, kvalitu půdy zhoršuje, ale za takového režimu to zhoršuje každá plodina.

Co se týká eroze půdy, dnes se řepka seje zhruba stejně hustě jako klasické obiloviny a tudíž chrání pole zhruba stejně. Mnohem horší na erozi je kukuřice nebo řepoa či brambory....

Proč neustále bojovat s přírodou a neužívat si toho, co nám dává zcela zdarma...

Dnes, alespoň v naší oblasti, je móda stavebních firem hlušinu ze základů rodinného domu rozprostřít po zbytku zahrady, aniž by byla skryta ornice.

Takže ta trocha co tu je, je nenávratně ztracena pod hlušinou.

Majitelé pozemku potom když zahradu upravují na pozemek nechají za deseti tisíce navozit kompost, který ale vytvoří asi 5 - 10 cm silnou vrstvu.

A do toho potom chtějí zasázet rostliny, založit trávník.

Na majitele se nezlobím - většina zahradě nerozumí a jsou rádi, že postaví dům. Ale stavební firmy, obsluhy rypadel by měly znát normy na ochranu orniční vrstvy při stavební činnosti.

U nás lidi z oblasti péče o prostředí připravili informační letáčky jak chránit ornici s prosbou, aby je stavební úřad dával při stavebním povolení.

Jak jsem slyšel - marná práce, letáčky leží někde v šuplíkách.

Jenže nejde jen o ochranu ornice, ale 5 cm nějaké ornice na uježděné hlušině nevsákne ani delší atmosférické srážky, takže se tím jen podporuje odtok vody z oblasti a když sečteme větší zástavbu - tak pod obcí je to již znatelná navýšení přívalového odtoku vody.

Já to ještě akcentuji. Pokud je na tom pozemku ještě předtím nějaká stará stavba, neznalý majitel poslušně zbourá a veškerou hmotu, jak kážou dnešní předpisy, pošle jako nebezpečný odpad a za úplatu na skládku. Přitom na těch starých stavbách nebyly použivány jiné než přírodní anorganické materiály a takl významnou část hmoty těchto staveb, hlavně malty a omítky, tvoří právě onen písek a vápno, s troškou cementu a drobného štěrku.

Pokud se místo odvozu přímo na místě ten rum z bouračky vytřídí, proseje na sítu a přebere, dá se získat množství písčitého v podstatě přírodního materiálu s vysokým obsahem vápna pro vylepšení půdy na zahradě.

V podstatě hmota všech omítek a malt, rozpadlé cihly a drť z nich, na drobno rozpadlé betony a podobně plus k tomu větší kusy staré malty a cihel, které hěhem pár let na zahradě roztrhá na kousky mráz a led v zimě, mohou dosáhnout až poloviny objemu hmoty z bouračky. Stavebník ušetří poplatky za skládkování a navíc získá kvalitní vápenitý pískový materiál na vylepšení jílovité půdy na zahradě.

Pokud ta stavba není stará továrna se zdmi prosycenými všelijakými průmyslovými zplodinami, tam by to asi nešlo.

Z novějších staveb to taky nejde, protože se do malt a omítek používaly všelijaké umělé organické přísady, které by v půdě mohly dělat problémy, ale ze starých staveb to je bez problémů.

Dokonce znám "bourače" , kteří takhle před nějakými lety prostě původní barák jen zbourali a rum nechali na zahradě zarovnat buldozerem a na tom pak udělali novou zahradu.