Po prvním receptu dýl klikat nebudu, dovedu si představit lepší využití surovin.

Ober čistě kvíčaly, kůži přes hlavičku stáhni, oči vypíchni, dolejší část zobáku usekni, vnitřnosti a....

No fuj!

Go vegan

.. udělat dobrou a chutnou uhlířinu dá práce a kumštu!!

No ono to s tou uhlířinou je asi trochu jinak .... aspoň u nás v Brdech. Byla nejčastějším jídlem uhlířů, kteří pálili v lesích milíře. Ty museli hořet nepřetržitě několik dnů, často některý hořel, další se rozebíral, jiný zakládal. Uhlíři byli tedy řadu dní z domova, s sebou si vzali něco mouky, něco brambor, trochu soli (nikdy jsem neslyšel od svých prarodičů o špeku, babička byla ročník 1886 a vařila v Brdech na fořtovně). Pokud si to dobře pamatuji, pálilo se dřevěné uhlí nejvíc zhruba v 17., 18., a 19. století. Ten postup byl podle mé babičky takový, že dali do kotlíku vodu, do ní oloupané brambory nakrájené, udělali těsto na noky a ty potom přidali vařit k bramborám. Na troše tuku udělali cibulku (někdy i česnek) a tou "omastili" slité brambory s noky. To co je v článku s tím moc nekoresponduje...

Tak přesně takto to dělala moje babička (nar. 1894) z Hvozdce u Hořovic. Mňamka

uhlirina jsou zpackane spagetti carbonara (= spagety po uhlirsku) z nahrazek. Zatimco v italske verzi se pouzivaji cerstve suroviny dobre kvality ( spagetti, zelenina, pancetta=severoitalsky spek, vajicka) tak v receptu zde se pouzivaji skrob obsahujici ingredience "co dum dal"

mám pocit, že jste o uhlířině v životě ani neslyšel - když si ji uhlíři vařili, tak špagety carbonara možná ani nebyly "na světě" : nemusíme být za každou světoví ....

Moc mě ta jídla nezaujala. Je to samé míchání různých odlišných surovin, do všeho nacpat kmín.Přitom dřív byli lidé pěstitelé, každý měl svou zahrádku a v žádném jídle krom cibule není žádná zelenina.

Zde se bavíme o středověku. Zas tak horké to s tou zeleninou nebylo a kromě cibule a kmínu toho moc k dispozici také nebylo. A míchání surovin vám zajistilo pestrou stravu. Schválně zkuste sestavit nějaký, podle vás, chutný recept aby spadal do Čech v dobách středověku a aby na ty suroviny dosáhl obyčejný lid a nebylo to něco, v té době, exotického. Stačí např. už ten drobný kiks v článku, jako že oblíbený pokrm středověkých uhlířů se skládal z brambor. Ale pravda, hojně se používala třeba kapusta a zelí, z koření třeba jalovec. Nicméně cibule a kmín frčeli nejvíc.

... V českých zemích chudí lidé neměli nikdy kvalitních surovin nazbyt, přesto můžou být některé recepty inspirací pro rychlé a levné menu i dnes...

Proč přesto? Snad právě proto!

Záleží jak moc je autor/autorka majetná. Pokud ty kvalitní a drahé suroviny doma běžně má a recept píše z pohledu šlechty pro plebs, tak "přesto". Pokud recept píše z pohledu chudiny a obyčejného lidu, tak "právě proto".

Též mne zaujalo, že chudí uhlíři hořeli vášní pro brambory již 300 let před jejich objevením pro zdejší kraje.

To jsou ty zbytečné vědomosti ze školy, které si člověk může kdykoli dohledat - no nemůže, když neví, že pindá blbosti. Ale když mu pak nevadí být za blbce... hlavně zůstaňte u receptů a nepouštějte do žádných důležitých oborů.

Brambory ve středověku? Brambory z Peru byly do Evropy dovezeny v polovině 16. století, v našich končinách je zavedla až Marie Terezie, tak jakýpak středověk.

Pro někoho je středověk už to, co bylo za doby mládí jeho rodičů. A nejhorší jsou ti, kteří svou hloupost vydávají veřejně na odiv. Holt moudrosti se nelze naučit, ta musí sama uzrát.

Aby bylo jasno paní Květo, jen rozvíjím a doplňuji váš text.