Co nejvíce omezit produkci odpadků - to je krédem Dava Chameidese, kalifornského ekologa, jemuž se téměř podařilo dosáhnout cíle, který si pro rok 2008 vytknul: nemuset vyvážet popelnice.
Devětatřicetiletý kameraman ve svém domě v Los Angeles, jen několik ulic od Hollywoodu, třídil a pak ve sklepě skladoval odpad své rodiny. Na internetu vedl záznamy o svém úsilí snížit negativní vliv na životní prostředí.
A krátce před koncem jeho snažení nebyl maličký sklep Udržitelného Dava (Sustainable Dave), jak si říká na internetu, ani zdaleka plný páchnoucích odpadků, jak mu to věštili někteří návštěvníci jeho blogu, když se svou operací začínal. Odpadky rodiny Chameidesových (Dave, jeho manželka a dvě děti) váží po 350 dnech celkem 15 kilogramů. To je na osobu dvěstěkrát méně, než činí průměr v USA.
"Kdybych byl průměrný Američan, byl by sklep plný plastových lahví," vysvětluje Chameides s klátivou postavou studenta a šedivějícími vlasy.
"Již rok piji vodu z vodovodu s výjimkou dovolené v Mexiku," říká. Ve svém závazku však šel tak daleko, že prázdné lahve z Mexika přivezl v kufrech domů a zde je vedle dalšího odpadu skladoval.
Jak Dave recykluje? Podívejte se na Youtube.
Dave Chameides má velkého nepřítele, a tím jsou obaly. Jejich množství omezil tím, že kupuje rýži a fazole na kila a pro zeleninu si chodí na trh ve své čtvrti. "S potravinami to ještě není tak zlé. Nežádoucí obaly jsou však u DVD nebo u hraček pro děti. Platíte za ně při nákupu a pak platíte znovu za to, že se jich musíte zbavit," konstatuje. V jeho sklepě je také nádoba na nebezpečný a toxický odpad, jako jsou elektročlánky, žárovky, filtr na olej z auta a harddisk ze starého počítače.
Dave nedá svůj odpad 1. ledna 2009 na chodník: bude vystaven v muzeu odpadků v Hartfordu ve státě Connecticut na severovýchodě Spojených států, instituci, která mapuje, jak se s odpadem zacházelo v průběhu staletí.
Pokud jde o organický odpad, jako jsou slupky od banánů nebo vaječné skořápky, "postarají se o ně červi", říká Dave a ukazuje na plastovou krabici, v níž se kroutí maličká zvířátka, jež dokážou přeměnit takové odpadky na přírodní hnojivo. "Mohu sem dávat všechen přírodní odpad i papír, ne však maso nebo ryby, ty se rozkládají příliš dlouho. Je to opravdu velmi účinný systém," prohlašuje.
Chameides má solární panely, díky nimž zásobuje část domu elektrickou energií, a vlastní automobil jezdící na použitý fritovací olej. Odmítá, že by byl extremista, a prohlašuje, že tak jako on může žít každý, aniž by ohrozil kvalitu svého života. "Jím pokud možno čerstvé produkty, šetřím peníze, podporuji místní ekonomiku, pro mě to má velký význam," tvrdí. "Nežiji v jeskyni a podle měřítek mnohých lidí máme báječný život," zdůrazňuje.
Zmařily o Vánocích Chameidesovy děti, jimž je čtyři a šest let, celou operaci tím, že zaplavily sklep obaly od dárků? "Udržitelný" Dave má odpověď na všechno: "Většinou balíme dárky do oblečení, máme tak hned dva dárky místo jednoho a dětem se to moc líbí," dodává.
Jeho způsob recyklace lze podle Jakuba Moravce ze Střediska ekologické výchovy Toulcův dvůr považovat za zajímavý experiment, ale nechat papír sežrat červy mu nepřipadá jako přínosné řešení. "Ano, on nepotřebuje popelnici, obecně je ale lepší uvědomit si, že vytřídění odpadu k druhotnému zpracování je pro Zemi užitečnější," upozorňuje. Rozhodně ale s Davem souhlasí v tom, že nejvíce můžeme pro přírodu udělat tím, že budeme více přemýšlet například o nakládání s obaly a jeho myšlenku vnímá jako užitečné "nakopnutí" pro ostatní. "Každý z nás se může rozhodnout, zda si při nákupu v samoobsluze vždy vezme novou igelitovou tašku, kterou pak vyhodí do popelnice, anebo ji použije víckrát," uvádí jen jeden z mnoha příkladů ekologického myšlení.
