"Samozavlažování" není hydroponie
"Nelze říct o každém truhlíku, že je to zázrak," vysvětluje floristka Vlasta Černá Rypáčková. "Důležité jsou u tohoto typu truhlíků především dvě věci. Systém odvodnění, aby rostliny, když je zalijete a přijde déšť, nestály ve vodě. A také poměr objemu zeminy a vody." Někteří výrobci zpravidla zvětšují část pro vodu a na dostatečný prostor pro zeminu, bez které ale žádná z tzv. balkónovek dobře neporoste, zapomínají.
"Podle zkušenosti zahradníků, se kterými jsme truhlíky vyvíjeli, by měl ideální poměr představovat jednu třetinu vody a dvě třetiny substrátu," dává tipy pro správný výběr Lenka Novotná ze společnosti Plastia.
Důležité je také umístění a upevnění truhlíku, protože voda něco váží. Proto může být hmotnost samozavlažovacího truhlíku až dvojnásobná oproti klasickému. Tomu by měly být přizpůsobeny háky a závěsy. Jinak se může stát, že budete truhlíky sbírat polámané na zemi. V horším případě někomu mohou i ublížit.
Ať nevyhazujete peníze
Vyplatí se vám vůbec investice do samozavlažovacích truhlíků? Ty nejmenší a nejlevnější stojí stokorunu. Například pokud pěstujete pelargónie, mohou vás tyto nádoby nejdříve zklamat. Tedy alespoň do doby, než se muškáty naučíte pěstovat v nových nádobách a zjistíte, kdy co potřebují.
"Právě muškáty patří k rostlinám, kterým suchý substrát vyhovuje mnohem více než neustálá vlhkost," říká rostlinolékařka Eva Dušková. "U nich se proto může snadno stát, že v samozavlažovacích truhlících porostou hůře než v těch klasických." Zkuste tedy nechat substrát vždy nejdříve vyschnout, teprve pak vodu opět doplňte.
Naopak, pokud jste si oblíbili petúnie a jejich hybridy, surfinie nebo milion bells, kterým dělá vlhko dobře, porostou vám v zavlažovacích nádobách ještě lépe. Ale i tady platí, že je třeba se s nimi naučit zacházet.
Také používání rozpustných hnojiv může být problém. Místo aby se dostala do substrátu, část živin zůstane v zásobníku na vodu, kde se usadí u dna a ke kořenům se vůbec nedostane. Pak je třeba občas hnojivo z nádoby odstranit a postarat se, aby se dostalo i k rostlinám. Vhodnou alternativou mohou být například pomalu se rozpouštějící tyčinky, které se zapichují do země ke květinám.
Jak samozavlažování funguje?
V obyčejném půl metru dlouhém truhlíku spotřebují rostliny v horkých letních dnech až pět litrů vody. Při jedné zálivce jim však dodáte pouze něco přes litr. Někdy tedy musíte zalévat i čtyřikrát denně.
Dalším problémem klasických jednoduchých truhlíků je odtok vody. Pokud truhlík neopatříte drenážními otvory, květiny utopíte. Pokud otvory uděláte, většina vody odteče. Tyto problémy u samozavlažovacích nádob odpadají.
"Například základem truhlíků Plastia jsou nejen nádoby na substrát a vodu. V té druhé je navíc samostatná vložka, která působí jako přepad. Jestliže se voda dostane až k ní, začne odtékat mimo truhlík. Tím je zajištěno, že rostliny nezůstanou stát v přemokřené půdě a nezačnou zahnívat," popisuje Lenka Novotná. Tyto květníky také můžete doplnit speciální nálevkou na vodu pro jednodušší zalévání a měrkou na zjišťování množství vody. Podobně jsou řešené i truhlíky Gardenia.
Na jiném, ale u nás oblíbeném principu fungují truhlíky Lebiš. "Základem je truhlík, který doplňuje zavlažovací miska o objemu čtyř nebo pěti litrů vody. Z misky vzlíná voda k rostlinám pomocí pěti speciálních knotů," říká Petr Lebiš ze stejnojmenné firmy a pokračuje: "Vždy tak máte vizuální přehled o množství vody v misce, a také velmi snadno vodu do misky nalijete."
Samozavlažovací truhlík vyrobíte sami
|
Truhlík fungující na principu samozavlažování používaném firmou Lebiš si můžete vyrobit i sami. Postačí vám k tomu dva obyčejné truhlíky, velký a malý. Velký bude sloužit jako podmiska, do menšího vyvrtejte nebo vypalte několik otvorů. Do těch provlékněte knoty a samozavlažovací truhlík je na světě. Originální knoty posílá firma Lebiš na dobírku (5 kusů za 49 korun), ale dají se údajně nahradit například silnými popruhy k batohu. A ty koupíte v každém provaznictví.Co s truhlíky po sezoně
Na podzim se doporučuje truhlíky (stejně jako ty obyčejné) vysypat, vypláchnout a vydezinfikovat. Použít můžete například rozředěný přípravek Savo nebo do vody přisypte trošičku hypermanganu z lékárny. U systému typu Lebiš byste měli knoty kartáčkem očistit od zbytku kořenů a vyprat ve vlažné vodě, opět s přídavkem dezinfekce. Pozor, v horké se mohou srazit.
Na jak dlouho lze truhlíky opustit?- Jasné pravidlo, jak často dolévat vodu do samozavlažovacích truhlíků, neexistuje. Záleží na počasí, orientaci na světové strany, typu a velikosti rostlin a dalších faktorech. - První tři až osm týdnů, než květiny zakoření, je třeba substrát zalévat shora, neboť si květiny vodu ještě nedokážou "vytáhnout" z misky. Po zakořenění už lijte vodu do misky. - V tropickém horku nepočítejte s tím, že můžete odjet na týdenní dovolenou. Rostlinám pravděpodobně dojde voda i v zavlažovacím truhlíku a uschnou. Při teplotách nad 30 stupňů musíte u vzrostlých a hodně pijících rostlin (surfinie, hořcový stromek) dolévat vodu i každý den, u muškátů stačí jednou za tři až čtyři dny. - I dlouhý víkend květiny v samozavlažovacích truhlících zpravidla přežijí bez problémů. - Pokud odjedete na týden a začne pršet, mohou vám truhlíky s přepadem květiny zachránit. Jedině u těch přebytečná voda odteče, takže květiny neuhnijí. Pokud máte truhlíky bez odvodu přebytečné vody, tak můžete počítat s tím, že třeba o muškáty v takovém případě přijdete. |
Jaké máte zkušenosti se samozavlažovacími truhlíky vy? A jaký konkrétní systém se vám osvědčil nejvíce? Podělte se s ostatními v diskusi. Vaše postřehy, případně i fotografie rozkvetlých balkonů uvítá i redakce na adrese hobby@idnes.cz.
