Mojina nedělní oslava šestých narozenin tak trochu zapadla ve víru událostí, které se v posledních dnech v pavilonu pražské zoo odehrávají. Ostatně narozenin Moja oslaví ještě mnoho, ale nová teta Bikira přijela jen jednou.
Moja má našlápnuto k samostatnosti
Právě šesté narozeniny jsou pro každého, kdo Moju od narození sleduje, příležitostí k rekapitulaci, jak velká proměna nastala.
Moja ve venkovním výběhu pražské zoo v létě 2010
Moja si stále ještě užívá privilegií gorilího mláděte, ale už to moc dlouho trvat nebude. Rodina ji sice ve střetech s Bikirou stále ještě chrání, ale tato ochrana bude čím dál omezenější. Snad už ji ani nebude tak potřebovat, protože to začíná vypadat, že právě její sbližování s Bikirou je na dobré cestě.
Přestože už Moja nemá svého osobního strážce, svou tetu, nemá přednost u jídla, nemá partnera ve spánku a nemá se ke komu přitulit, není to důvod k lítosti. Takový je přirozený běh gorilího života. Pro všechny to znamená jediné: Moja bude muset brzy dostat šanci v nové rodině.
Moja dává mámě Kijivu najevo zájem o půjčení Kiburiho, vpravo Moja a Tatu s tetou Kambou
Všem se bude stýskat. Moja k pražské zoo prostě patří, vždyť je jejím nejoblíbenějším zvířetem. Ale bylo by sobecké se s jejím odchodem nesmířit. Stejně jako skutečně správní rodiče nebrání svému dítěti opustit je a vyrazit do světa, neměli bychom se proti tomu stavět ani my, kteří chceme pro Moju to nejlepší.
Ať už se stane jejím domovem kterákoliv zoo, můžete ji tam navštívit, vzdálenosti mezi zeměmi se zkracují. A až se jí jednou narodí miminko, na které má ovšem zatím čas (přečtěte si Moja dostává antikoncepci), bude tam s ní možná celá řada příznivců z Česka. Alespoň jí to někteří k šestým narozeninám slíbili.
