Ten překopal v rámci pořadu Ano, šéfe! zanedbanou a upadající hospodu opravdu zgruntu, nezůstal kámen na kameni. A pokud to na konci dílu (který se vysílá dnes večer na Primě) vypadá, že by snad Rybárna mohla fungovat, je jasné, že největší zásluhu na tom má Pohlreich.
Originální papírové prostírání je v poměru k tomu, jak může stolování pozvednout, levnou záležitostí. Majitel se šéfem a místním grafikem vybírají, které bude nejlepší. Vpravo už je prostřeno.
Začne interiérem, donutí majitele vyházet staré zaprášené rybářské sítě a další překonané nevkusné doplňky. A pozve grafika, který navrhne originální papírové prostírání: jednoduchý, ale účinný fígl, jak restauraci o třídu pozvednout.
Radikální Pohlreich jde přes mrtvoly, ale je to znát
Fotogalerie z Rybárny |
Podívat se skutečnosti do očí nebývá nic jednoduchého ani příjemného, zvlášť když je u toho kamera a vám tu patřičně opepřenou pravdu ještě vmete do očí "drsný Poli". Leccos tedy v Rybárně musí skousnout jak majitel pan Ševeček, tak jeho personál, který má na upadající pověsti také pořádný podíl.
Majitele Pohlreich setře už zanedbaný a nevyužitý prostor před restaurací, schovanou nabídkovou tabuli, věcmi obložený barový pult, zaprášené rybářské sítě rozvěšené po podniku a prostírání, které vypadá, jako by ho v zimě používali místo rohožky.
Přidejte k tomu ulepené stoly a obsluhu, která ani neumí popsat nabídku jídelního lístku, a určitě byste do pardubické Rybárny také neběželi. Číšník v rybí restauraci netušil, jak vypadá pražma a páru oslavujícímu výročí klidně doporučil cokoliv po židovsku, aniž by tušil, že typickou ingrediencí židovských jídel je česnek.
Personál neschopný nabídnout a prodat, co má podnik dobrého, je podle Pohlreicha majiteli k ničemu.
Jeho kolegyně neumí doporučit k rybímu jídlu to správné víno, a když se ji to Pohlreich snaží s dobrým úmyslem naučit, tak se urazí a ještě pošle celý štáb do nevhodných míst. To je pro šéfa naprosto nepřijatelné: jaký má takový personál přínos pro svého zaměstnavatele? Proto Ševečka rázně upozorní, že se zařazuje do dlouhé řady majitelů, kteří zahazují svoje investice pro falešné přátelství se zaměstnanci. Šlapat to může jen tehdy, pokud si každý zastane svoji práci.
Rybí restaurace stojí na čerstvých surovinách a umu kuchaře
A změny v kuchyni? Rybí jídla jsou rychlá, což má pro kuchaře nesmírný půvab. Musí se ale poctivě věnovat přípravám, pak může jít hotová objednávka z kuchyně za pár minut. Musí vědět, jak poznat čerstvé mušle, jaké maso z lososa použít na carpaccio a umět správně udělat steak z tuňáka. "Žádný velký dlouhý vyvařování! Je to jasný?" uzavře nad lákavě vypadajícími talíři s hotovými rybími delikatesami.
Praktické rady, jak poznáte při nákupu čerstvou rybu si přečtěte zde.
Pohlreich názorně předvádí, že při poctivých přípravách je rybí jídlo připravené za pár minut.
Kdyby Zdeněk Pohlreich hned na začátku nezjistil, že v kuchyni má tahle restaurace určitý potenciál být dobrá, asi by nad ní zlomil hůl. Ale protože je evidentní, že se majitel nebojí obléknout kuchařskou zástěru, dokonce absolvoval sedm Pohlreichových kurzů vaření, udělá pro ni maximum. Jestli toho dokáží beze zbytku využít, se teprve ukáže.
Jak vede Pohlreich svoje kurzy vaření v Pražském kulinářském institutu si přečtěte zde: Poznala jsem Pohlreicha, jak ho neznáte.
