Ještě před pár lety byly britky suverénně jedním z nejoblíbenějších plemen v České republice. A i když se v poslední době do popředí dostávají spíše větší plemena s kočkopsí povahou (například ZDE), stále jsou nejčastěji chovaným plemenem a jejich majitelé na ně většinou nedají dopustit.
Britka? Aristokratka bez temperamentu
Povaha britek se mění a vyvíjí s věkem. Koťata bývají stejně hravá jako všechna ostatní. S prahem dospělosti zleniví, většinou se i zakulacují, a začnou se chovat jako skutečné britky. Ve stáří pak mohou být i krapet nevrlé a citlivé na změny – mají rády stálost, klid a zaběhlé rituály.
Fotogalerie britských koček |
Ani trochu to nejsou vlezlé kočky, které by vás pronásledovaly. Spíš naopak. Někdy se může dokonce zdát, že svého člověka poněkud ignorují nebo až arogantně přehlížejí. A nesnášejí, když se jim člověk vnucuje – svého pána si britka najde sama, když chce.
"Rozhodně nejsou temperamentní, samozřejmě kromě koťat. Mají rády svůj klid, například spí někde ve výškách. Moc pozornosti nepotřebují a řeknou si o ni, jen když chtějí," potvrzuje základní povahové rysy britských koček chovatelka Petra Vaňková.
Díky nezávislosti britka zvládne i víkend o samotě
"Britská kočka je samostatná; když ji zaopatříte, vydrží klidně celý víkend sama doma. Pak bude naopak vděčná za váš návrat," dodává chovatelka. Samota této kočce nečiní nejmenší problémy. Kočičího parťáka samozřejmě přivítá, ale ke spokojenému životu ho rozhodně nutně nepotřebuje. Nebude jí příliš vadit ani pes, s ostatními zvířaty se dobře sžije a sama si nastaví hranice soužití.
Vychází bezproblémově i s dětmi."Naše patnáctiletá britská kočka už má opravdu ráda svůj klid. Když k ní přiběhne dvouletá vnučka a chce ji honit nebo si s ní hrát, kočka se nechá pohladit a za chvíli odejde nebo uteče se schovat. Ale v žádném případě není agresivní," říká jedna z hrdých majitelek tohoto plemene.
Ke svým lidem se britka chová hezky a mile, cizí návštěvníci ji příliš nezajímají, nenechá se vyvést ze svého klidu. Mezi její speciality patří různé skrýše, krabice, výšky nebo kombinace obojího. Většina majitelů vám jistě také potvrdí, že britky milují sledování tekoucí vody a pití z kohoutku.
Britka může na první pohled působit jako netykavka a nebude za vámi chodit jako pejsek. Je totiž jeho pravým opakem. Nicméně i přesto dokáže být svému majiteli důvěrným a především nevtíravým společníkem. Když zrovna ona sama chce, je i kontaktní a mazlivá. A svým předením přehluší i sekačku na trávu, viz video ZDE.
Vybrat si můžete i oblíbenou barvu
Britská kočka je kočka střední až větší velikosti, spíše mohutnější, s velkou hlavou a menšíma ušima. Vyšlechtěna byla v 19. století v Anglii. Má hustou krátkou srst, ale mohou se narodit i koťata s delší srstí, protože ze začátku byly do chovu občas pro oživení přimíchány perské kočky.
Odrostlé kotě britské modré kočky
Britku můžete obdivovat v mnoha atraktivních barevných variantách: nejen v nejznámější modré, ale i ve stříbrné, lila, čokoládové nebo třeba skořicové. Ale pozor, modré zbarvení hned neznamená, že jde o britku. Britská modrá kočka mívá většinou srst velmi světlou a hlavně ji poznáte podle očí – měly by být oranžové až měděné, rozhodně ale ne žluté.
Pokud o britce uvažujete, rozmyslete si, jestli vám stačí koťátko bez papírů, které snadno koupíte na inzerát – ovšem bez záruky, co vlastně kupujete. Takové kotě sice seženete za cenu 2 až 3 tisíc, ale můžete splakat nad výdělkem.
Vybrat si lze i přímo v chovné stanici kotě s průkazem původu – to může být až několikanásobně dražší – cena se většinou odvíjí od jeho výstavních předpokladů. Přísloví dvakrát měř, jednou řež, ale při výběru kotěte platí i pro tuto variantu, viz článek Kotě vybírejte raději s papíry, ale i tak můžete sáhnout vedle.
