Rodina měla jediný požadavek: dostat se suchou nohou od terasy až ke schůdkům v koupací části. Zároveň potřebovali, aby se zakrylo "srdce" jezírka, tedy mechanická čistička vody.
Vybrali si lichoběžník z exotického dřeva
Nejdříve přišlo rozhodování, jaký materiál a tvar mola vybrat. Majitelé zamítli severskou borovici i plast a na doporučení přátel si vybrali exotické dřevo bangkirai. Toto tropické dřevo vydrží dlouhá léta. "Nevyžaduje prý tak úzkostlivou péči, i když impregnace olejem tomuto materiálu původem z jihovýchodní Asie podle odborníků pracujících se dřevem rozhodně prospěje," říká majitelka domu.
Majitelé potřebují propojit terasu se schůdky do jezírka a zakrýt mechanickou čističku domácího koupaliště.
Jako základ pro připevnění terasy majitel nejprve vytvořil betonové pasy.
Na hlínu položili netkanou textilii kvůli prorůstání plevele a povrch zasypali drobným štěrkem.
Ani ona, ani manžel nejsou milovníky symetrických linií, proto dali z estetických důvodů přednost lichoběžníku. Do hrubé stavby se pustili vlastními silami, práci s drahým dřevem raději svěřili truhláři.
Po vyměření vykopali základy pro podkladové pásy. Ty pak vybetonovali. Hlínu zakryli netkanou textilií kvůli prorůstání plevele a povrch zasypali drobným štěrkem.
Na betonové pasy přikotvili trámy.
Rošt vyrobili z trámů dřeva bangkirai o rozměrech 90 × 90 milimetrů.
Na betonové pasy už se pokládal rošt o rozměrech 90 × 90 milimetrů, opět ze dřeva bangkirai. "Truhlář nám rozhodně nedoporučoval jiný druh materiálu, protože každé dřevo pracuje jinak. Proto jsme si nechali poradit a raději investovali opět do této exotické dřeviny," vyprávějí manželé. Na 35 metrů čtverečních plochy mola se spotřebovalo asi 50 metrů trámů. Bangkirai patří k těžším materiálům, protože hustota tohoto exotického dřeva je podle prodejců 850 až 1 155 kg/m3.
Trámy stavebníci kotvili do betonových pasů pomocí šroubů. Na rošt lichoběžníkového tvaru pak pokládali jednotlivá prkna, která byla 140 milimetrů široká a 22 milimetrů tlustá. Kvůli odtoku vody a roztažnosti materiálu nechávali mezi prkny mezery široké pět milimetrů, přestože se jedná o velmi tvrdé a odolné dřevo. I bangkirai reaguje na změny vlhkosti a teploty okolí.
Prkna k roštu šroubovali nerezovými vruty. Jiný materiál vrutů podle truhláře zanechává barevné skvrny. Okraje položených a přišroubovaných prken nakonec zařízli do finálního tvaru a hrany srazili hoblíkem.
Bez nátěru vlivem počasí dřevo získá spíše stříbrošedý tón, a tak stavebníci i na radu truhláře dřevo v několika vrstvách natřeli speciálním olejem určeným právě pro toto dřevo.
Mají za sebou první zimu. Zjistili, že povrch mola nemusí příliš ometat, protože sníh na tmavém dřevě brzy roztaje. Na jaře je po zkušenostech molo dobré umýt tlakovou myčkou a opět impregnovat speciálním olejovým nátěrem.
