1. Znalost širokého sortimentu hub
Čím víc druhů budete znát, tím snáze košík naplníte. Kdo sbírá pouze hříbky, mívá to v lese mnohdy těžké a vracívá se s prázdnou. To třeba růžovku najdete i za delšího sucha.
Možná jste si všimli, že třeba při dubnových, nebo naopak pozdních listopadových procházkách sem tam nějakou houbu spatříte. I ta může být jedlá a v tuto mimosezonní dobu vám pěkně zpestří jídelníček.
Rozšiřte svou odbornou knihovničku o více houbařských příruček a atlasů. Těch je vždy lepší mít více, protože v každé publikaci jsou jiné fotky, které vám pomohou určit nově přinesenou plodnici.
Třeba letos vyšla skvělá publikace Michala Mikšíka Poznáváme jarní houby. Nikdy ovšem neriskujte a pro kuchyňské zpracování nesbírejte houby, jejichž určením si nejste v lese zcela jisti. Je vhodné neznámou plodnici opatrně vyndat z lesního humusu, nečistit ji a donést ji domů odděleně od ostatních hub. Tam ji s pomocí literatury určit, případně se obrátit na nejbližší mykologickou poradnu.
2. Dokonalá znalost terénu
Vědět, kde co roste, to je ten pravý houbařský um. Naučte se, v kterém období, v jakém druhu lesa a také pod kterými stromy můžete jednotlivé druhy najít. Pak bude hledání o mnoho snazší.
Podle toho, jaké druhy by měly pravděpodobně růst, si zvolíte i druh lesa, do kterého se vydáte. Pro klouzky půjdete do modřínů, křemenáče zkusíte hledat v březovém mlází, na hrázích rybníků se porozhlédnete třeba po hřibech kovářích.
3. Vytrvalost a trpělivost
V lese nepřebíhejte z místa na místo, z houští do houští. Choďte pomalu a systematicky očima propátrávejte okolí. Najdete-li jednu plodnici, zbystřete, jistě bude v okolí i další, protože pravděpodobnost, že z jednoho podhoubí vyrostlo za stejných podmínek více plodnic, je značně vysoká. A nebudete-li mít štěstí, zkuste zajít do jiného lesa.
Někdy stačí vzdálenost několika kilometrů a podmínky jsou zcela jiné. Když se naučíte sbírat více druhů hub, budete moci mnohem více kouzlit i v kuchyni. Zapomeňte pro jednou na smaženici s vejci, hříbky pod maso nebo smetanovou omáčku. Zkuste nové recepty.
Budete-li hledat tu správnou houbařskou kuchařku, vyhněte se těm, které u všech receptů uvádí: 300 g hub, půl kila hub, 250 g hub... Zaměřte se na ty, které pracují s konkrétními druhy hub, neboť každá houba má své specifické konzistenční i chuťové vlastnosti. Doporučujeme knihy českých autorů, ideálně mykologů, o kterých se traduje, že jsou mlsní.
Pro mě osobně je takovou houbovokuchařskou biblí kniha Jiřího Baiera Houby v lese a kuchyni. Kdo zkusil třeba jeho vývar s knedlíčky z růžovek, bifteky z límcovky, májovky s rýží nebo sladký dezert z pýchavky, dá mi za pravdu.
