Když se hlavolam nedávno opět objevil v expozici, první se na něj vrhla Bikira. Jakmile ale vycítila, že se k ní a zvláštní bedně s ovocem zezadu blíží stříbrohřbetý Richard, bez protestů zmizela.
A Richard pojal získávání ovoce z bytelné dřevěné bedny - opatřené čelním plexisklem s prořezanými cestičkami, kudy by teoreticky mělo ovoce s pomocí gorilích rukou doputovat k otvoru ve spodní části hlavolamu - jako velice triviální úkol. Prostě zalovil a ovoce vytáhl hrubou silou. A ani náhodou se nenechal rozhodit tím, že ho touto technikou nevytáhne celé, ale že ho přitom drtí.
Samice s mláďaty pak byly rády i za kousíčky jablek, které v hlavolamu zbyly. Malého Nurua zaujal i jako pohodlné vyvýšené stanoviště, ze kterého může pozorovat cvrkot v expozici.
Taktika je u většiny goril podobná, ať je v hlavolamu cokoliv
Na dobývání dobrot jdou podle chovatelů silou i samice, podobně jako Richard. Taktika je tedy jednoduše u většiny goril podobná. Dobroty se moc nesnaží protlačit až dolů, o to se pokoušejí spíše až u zbytků.
"Pokud tedy chceme gorily zabavit na delší dobu, nabídneme jim drobnější kousky potravy," říká chovatelka primátů Šárka Hanzálková. Chovatelé totiž mohou hlavolam naplnit takřka čímkoliv: od rozinek a oříšků přes nakrájené ovoce a zeleninu až k celým kusům ovoce či zeleniny.
"Lze je pak pozorovat, jak si poradí třeba s celým jablkem. Ačkoli používají sílu, prokazují při dobývání vždy i určitou dávku důvtipu, aby potrava nepropadala za přepážku," popisuje Hanzálková.
V současnosti stojí tento velký hlavolam uprostřed vnitřní expozice goril, nelze ho přehlédnout. Chovatelé ho využívají v kombinaci s dalšími typy podnětů, které gorilám denně obohacují život v lidské péči.
"V současnosti jsou ve výrobě nové posuvné válce, které používáme například u orangutanů. Gorilám je ale loni v červnu vzala voda. Ty, které jim nabídneme teď, budou ještě o něco vylepšené," slibuje chovatelka.
