Projekt slibuje, že připraví celkem 80 lekcí, které by měly pokrýt základy kulinářského umění od základů k pokročilým technikám. Zde se skrývá riziko: když si koupíte plné školné, budete muset na tvorbu nových videí trošku počkat. Do konce roku jich bude zhruba 30, každý měsíc pak budou přibývat zhruba po dvou.
„Nevymýšlím nic světoborného, to vše už bylo vymyšleno. Jen se pokouším převést zkušenosti z Kanady, kde jsem absolvoval školu, do praxe,“ popisuje Roith (více o předchozí praxi zde).
Kolik se zaplatí
Roith chce hlavně spolupracovat s učňovskými školami a nabízí licenci žákům po dobu jejich studia za tisícikorunu, což je zanedbatelná částka. „Máme vyzkoušeno, že žáky to baví víc než suchá výuka ve škole,“ popisuje Roith.
Kurz je určen i pro hobby kuchaře, ti za roční školné zaplatí tři tisíce korun (to neni ani tolik, co za běžný kurz s kuchařem), profesionální licence stojí asi šest tisíc korun, ale je myšlena tak, že platí pro tři lidi v restauraci, například pro majitele a dva kuchaře. Navíc dostanou receptury i s kalkulacemi.
Ty fungují jako on-line kalkulátor, a tak si můžete hrát například s hodnotou Food Cost a pozorovat, jak se mění prodejní cena za porci v závislosti na nákladech na provoz restaurace. Food Cost zjednodušeně řečeno vyjadřuje náklady na provoz, mzdy, energie, nájmy a ceny vstupních surovin započítané do ceny každého jídla.
V běžné restauraci se pohybuje kolem 33 %, což znamená, že když vás suroviny na potravinu stojí padesátikorunu, měli byste jídlo prodávat za 150 Kč, abyste pokryli vše ostatní včetně 10–15% zisku. To jsou věci, které se bohužel většina kuchařů ve škole nenaučí a pracně to odkoukávají až za provozu. Někteří majitelé restaurace to neznají vůbec a zkrachují.
To přece můžu najít na You Tube
Tak zní první otázka, kterou si položí všichni, kdo se ptají na smysl podobné školy. „My se tak ptáme taky, takže než něco natočíme, děláme si taky podobný průzkum trhu. Jenže když se dáte do skutečně důkladného hledání, jasných návodů je opravdu málo. Zato najdete hodně balastu a nesprávných postupů,“ popisuje Jiří Roith nebezpečí, kdy na internet může dát kdokoliv cokoliv a ostatní to berou jako jistotu.
Internetová škola nebude pro toho, kdo rád chodí na kurzy vaření a bere to jako společenskou příležitost. Doma s tabletem vedle kuchyňského prkýnka se s hezkou slečnou neseznámíte. Ale zažili jste někdy kurz, kde by s vámi trpělivě zkoušeli krouživý způsob krájení nožem? Většinou jsou rádi, když už dokážete ukrojit cibuli a nenechat na desce vlastní krev.
To podle videa můžete zkoušet do nekonečna, než techniku zvládnete. Podle,hesla „těžko na cvičišti, lehko na bojišti“. I zkušený kuchař potvrdí, že nové jídlo je potřeba uvařit několikrát, než to přestane být věc náhody, ale rutiny.
Je to sice fráze, ale platí to
Internetová škola tvrdí, že vás nechce učit recepty, ale naučit vařit. To zní hezky, ale většina lidí na to jde cestou jednotlivých receptů. V tom se však liší začátečníci od pokročilých kuchařů.
Klasické kuchařské školy však nemají jinou cestu. Když vypíšou kurz české kuchyně, nemohou ukazovat jen základy, musejí taky něco uvařit. Dobří lektoři během kurzu umějí zobecňovat, ti méně dobří už méně.
Když jsme před časem psali, že kdo se provaří prvním dílem Vaňkových „pokladů“, může si otevřít hospodu, tak tady se nabízí možnost zvládnout ještě více a zvládnout základy jakékoliv kuchyně. Každopádně vám dá svobodu k tomu, že mrknete například na internetový recept nebo postup a poznáte, kdy by to mohlo zafungovat, nebo zda tam píšou nesmysly.
