U Petry Příhodové se kladný vztah ke zvířatům během let přetavil ve skutečnou vášeň, ale i zdroj obživy. Provozuje krámek s krmivy, psí salon i hotel. „Tehdy při povodních šlo do tuhého, v noci jsme zvířata chytali s čelovkami. Teď už by nám ale asi museli pomoci hasiči,“ vzpomíná chovatelka na krušné chvíle.
Pohostinnosti domácí paní si kromě 10 psů užívá kolem stovky morčat, 60 papoušků, 25 slepic, 10 perliček, 30 japonských křepelek na vajíčka, 16 minikrálíčků, činčily, osmáci, křečci, fretky a několik desítek králíků chovaných na maso. Zajímavostí chovu Petry Příhodové je však samec skinny morčete, což je lysé plemeno morčete domácího.
„Jde o dvouapůlletého čekatele šampiona jménem Vernon Happy. Kromě něj mám ještě několik osrstěných samiček, které nosí gen ‚nahatosti‘. Po spojení s tímto samečkem se rodí polovina mláďat nahatých, polovina srstnatých,“ vysvětluje chovatelka. Morčecí naháče vyšlechtili vědci v kanadských laboratořích pro kosmetický průmysl. Kdosi je ale vynesl ven a rychle se stali fenoménem.
Morčata jsou cenná pro alergiky
Skinny morčata se dále šlechtí a k původně bílým jedincům s červenýma očima přibyla morčata černá, čokoládová, v barvě lila nebo trikolory. „Skinny morčata mají srst jen na hlavě a tlapkách, jinak jsou holá. Proto jsou ceněnými mazlíčky pro alergiky, pokud tedy člověk nemá alergii na morčecí močovinu či na trávy v podestýlce,“ připomíná Příhodová.
Zároveň však dodává, že lysá morčata jsou náchylnější k nemocem a dožívají se nejvýše šesti let, což je o dva roky méně než ostatní plemena. „Také bych naháče nebrala na přímé slunce, mohli by se spálit. Onemocnět mohou i v průvanu,“ upozorňuje chovatelka. O kůži morčat ale nijak zvlášť nepečuje, stačí ji prý jen promazat olejem před výstavou.
Chov morčat, která jsou poměrně nenáročná, je ideální hlavně pro děti. Mohou si vyzkoušet, zda zvládnou každodenní důslednou péči, kterou pak budou potřebovat pro větší zvířata, například pro psy. „Morčata jsou ale vhodná pro všechny, kteří nechtějí být sami,“ uvádí Příhodová.
