Zdeněk a Hana Legnerovi před desetiletími objevili místo na Mladoboleslavsku a cítili, že v sobě skrývá víc, než jen prostor, který uspokojí Zdeňkovu potřebu zázemí pro jeho kovářské řemeslo. „Roubenka byla polorozpadlá a zahrada zarostlá – pět let tu nikdo na nic nesáhl, patřilo to státnímu statku,“ zasvěcuje nás Hanka.
Zahrada u roubenky (1790) |
Prvním zásahem byla renovace jednoho ze sklepů pod polorozbořenou stodolou. „Každoročně se hodí pro ukládání úrody jablek,“ říká Zdeněk.
A vzpomíná na dobu, kdy oba zahořeli pro zahradu s parkovou úpravou. „Kromě dvojice vzrostlých hrušek tady byla jen travička na způsob golfového hřiště, koupili jsme kvůli ní sekačku v Tuzexu,“ vzpomíná kovář.
Jak šel čas, žádali manželé od zahrady vedle relaxace i užitek. U Hanky se projevovaly zahradnické geny; dědeček měl i zahradnickou firmu. V návaznosti na reliéf terénu vybudovala skalku, kde využila kameny pískovce z okolí, a dbala na to, aby sestava zeleně odpovídala tomu, že jsme na venkově a ne v městském parku. Přibyly záhony s bylinkami, rajčaty, bramborami, jahodami, hrachem.
Dvě zhruba stoleté hrušně v pozadí už na zahradě stály, ostatní vyrostlo, až když sem v 70. letech přišli Legnerovi.
„A zlatý déšť, ale i jehličnany, protože jsou stálezelené a krásné,“ říká Hanka, pro niž je zahrada spolu s pěti vnoučaty zdrojem energie.
„Často sedím pod slunečníkem a se zahradou si povídám,“ dodává. Smutek manželům připravila pouze jednou. Loni, když jednu z hrušek našli větrem vyvrácenou. „Spadla ale tak, že nic nezničila. Jako by věděla, kam má spadnout,“ říkají.
Tuto zahradu a další inspiraci pro bydlení na venkově i ve městě najdete v aktuálním srpnovém čísle časopisu Nové proměny bydlení.
