Závodnice Alisa Aarniomakiová vypadá s tetováním a v černé kožené bundě, jako by šla ze zkoušky rockové kapely. Jen místo kytary drží dřevěnou tyčku a na ní vycpanou hlavu koně. Stala se tak jednou z příslušnic nové sociální subkultury, nazývané hobby-horsing, oblíbené mezi dospívajícími finskými dívkami.
„Hobby-horsing mi pomohl v době dospívání vyřešit spoustu osobních problémů, jako je rozvod rodičů nebo šikana ve škole,“ tvrdila Aarniomakiová pro list Washington Post.
Na novém „sportu“ nejvíce oceňuje to, že s kamarády může vyběhnout do lesa na vzduch a jako jeden společný tým se bavit. S dřevěným koníkem se cítí podobně spjatá jako se skutečným zvířetem. Při fyzicky náročných soutěžích s ostatními závodnicemi napodobují prvky drezury i parkuru. Závodí se venku i v hale.
Hobby-horsing si získává příznivce i mimo Finsko. Hnutí pomohl i film Hobbyhorse Revolution režisérky Selmy Vilhunenové, který oslovil další nadšence po celém světě.
Z nového sportu je nadšený i Fred Sundwall, generální tajemník finské jezdecké federace. „To dává šanci i dětem a dospívajícím, kteří nevlastní koně a jsou mimo jezdecký sport,“ tvrdí a myslí si, že některé závodnice by časem mohly „zběhnout“ ke klasickému jezdectví.
Hobby-horsing žije hlavně na sociálních sítích, kde se dívky nejen seznamují, ale kvete tu i čilý obchod s dřevěnými koníky. Dívky je pojmenovávají jako skutečné koně, třeba Chattanooga Choo Choo nebo Panda. Na aukcích se šplhají ceny koníků až ke 200 dolarům (téměř 5 000 Kč).
Přitom průmyslová výroba dřevěných koníků v této podobě prakticky neexistuje, „závodnice“ si je vyrábějí samy. V současné době se hobby-horsingu ve Finsku věnuje asi 10 000 lidí ve věku 10–18 let, na jiných místech Evropy se objevuje také, ale v daleko menší míře.
