„Poprvé jsem měla několik vakoveverek už v roce 2005, ale to netrvalo dlouho. Ale v roce 2013 jsem se k nim dostala podruhé a začala jsem je cvičit,“ popisuje Nurmaya. „Podstatné je, abyste je začali cvičit, dokud jsou ještě mladé,“ radí.
Cvičitelka má s domácími mazlíčky i s jejich cvičením bohatou zkušenost. Doma má ještě tři psy a želvu, ale to, co dokážou vakoveverky, je podle ní naprosto výjimečné. „Jejich vlastnosti závisí na věku a na tom, jak často si s nimi hrajete. Ale pořád jsou to divoká zvířata, takže pořád musíte počítat s nepředvídatelnými reakcemi,“ upozorňuje cvičitelka.
Každá z vakoveverek má odlišnou osobnost a jiné schopnosti. Případným chovatelům radí, že je vhodné nechat je vykastrovat. A nechovat zároveň i další domácí mazlíčky, kteří by je mohli ohrozit.
Vakoveverka létavá (Petaurus breviceps) je malý stromový vačnatec obývající rozlehlá lesní teritoria tropické Austrálie. Vyskytuje se v sedmi poddruzích. Vyznačuje se nočním způsobem života a tvorbou sociálních skupin tvořených až osmi jedinci.
Obývá tropické lesy a sclerophyllní lesy severovýchodního pobřeží tropické Austrálie, Tasmánie, Papuy-Nové Guiney a několika dalších ostrovů. Kůže tvoří u obou pohlaví létací blánu (patagium), sahající od pátého prstu ruky po kotník.
