Na pétanque potřebujete jen koule a téměř nic vás nelimituje

V kapse u kalhot hadřík, pár kovových koulí v ruce, dřevěný košonek neboli prasátko a kousek volného placu. Toť v podstatě vše, co potřebuje hráč pétanque neboli petanku. Hrát lze od jara do prvního sněhu, ať je vám šest, nebo třeba devadesát. Takže je o zábavu pro celou rodinu postaráno.

Pamatuji si na svou první cestu do Paříže začátkem devadesátých let. Hřálo první jarní jarní sluníčko, v parcích sotva vykukovala tráva, ale na lavičkách už posedávali usměvaví důchodci, kteří měli na pískových cestičkách i holých plochách trávníku rozehranou hru. Kolemjdoucí kovové koule rozházené na zemi opatrně a s úsměvem obcházeli. Jde o národní sport, nemohou jinak a nikomu to nedělá žádný problém. Prostě obrázek z jiného světa.

Přehouplo se tisícíletí a na hráče pétanque v parku konečně narazíte i u nás. I když jeho potenciál zcela určitě zatím dřímá. A zdaleka nejde jen o důchodce. U této hry na věku nesejde, hrají ji děti, lidé v aktivním věku, ale zrovna tak i člověk o holi nebo na vozíčku. Což je další nezanedbatelný aspekt: i osamělého člověka tato hra může vytáhnout z domu, donutí ho se hýbat a ještě ho dostane mezi lidi. 

Speciální oblečení nepotřebujete, koule na hru se dají pořídit za pár stovek a máte je napořád. Někdy se dají koupit dokonce i během sezonních akcí v supermarketech. Hrát lze na téměř jakémkoliv povrchu, kromě trávníku a asfaltu v podstatě kdekoliv, kde je kousek volného rovného udusaného placu, štěrk, písek. Závodní hřiště na turnaje samozřejmě má svoje závazné parametry, v parku se na to tolik nehraje. Jde hlavně o radost ze hry.

Zajeli si vyzkoušet jeden turnaj a už zahájili sedmou sezonu

Manželé Lukášovi z Jablonce nad Nisou se pétanque upsali před sedmi lety. „Jen tak jsme si na podzim 2010 zajeli pétanque vyzkoušet na místní turnaj do Líšného u Malé Skály. Stačila jedna hra a naprosto jsme tomu propadli,“ popisuje Jana Lukášová, jak se dostali ke hře, kterou si předtím jen jednou zahráli na dovolené v zahraničí. Na jaře 2011 už z nich byli registrovaní hráči.

Za zkoušku nic nedáte

Hráčské kluby v ČR jsou sdružené pod Asociací pétanque klubů (ČAPEK), která spadá do nedávno vzniklé České federace koulových sportů, a není nic jednoduššího, než si najít ten nejbližší a navázat kontakt. Případně se můžete přihlásit na jakýkoliv regionální turnaj - najdete ho jednoduše na bílých řádcích termínové listiny - a hru si rovnou vyzkoušet naostro, jako to udělali Lukášovi. A posléze se případně stát i členem klubu, pokud jste soutěživí a chcete se zlepšovat. Ačkoliv i bez toho si můžete zahrát pro radost kdekoliv, kdykoliv a s kýmkoliv.

Zpočátku trénovali, kde se dalo, třeba i na pískem vysypaných a ušlapaných cestičkách v parku, později na hřišti na druhém konci města. Teď už mají svoje tréninkové místo pár minut od domu, díky městu, které před pár lety vybudovalo hřiště určené právě pro pétanque v nedalekém parku. Možná také máte nějaké nedaleko, aniž byste to tušili. 

V sezoně v týdnu ve volném čase trénují, o víkendu jezdí po turnajích. A to nejen po republice, ale i v sousedních zemích. Mladšího syna s partnerkou pétanque rovněž uchvátil, takže na většinu turnajů jezdí všichni společně. „Té hře totiž propadnete. Mě osobně nepřestane fascinovat, že spolu v týmu hrají třeba sedmiletý kluk a jeho sedmdesátiletý děda, oba si to užijí a ještě jsou spolu,“ líčí nadšeně Jana Lukášová, která se za rok 2016 pyšnila titulem nejvýše postavené ženy v hráčském žebříčku.

Pořádná hra však chce poctivý trénink. Pokud chcete jezdit na turnaje, neobejdete se bez něj. „Ideální je samozřejmě každodenní trénink, ale na to není moc čas. V Jablonci jsme navíc hodně limitováni zimou - na jaře trvá, než sleze sníh, na podzim bývá už v říjnu opravdu hodně chladno.“

Výbava hráče pétanque

Na štěrku se při pétanque leckdy odehrává drama.

Pečlivé měření vzdálenosti každé koule od košonku

Ve chvíli, kdy jedno z družstev dosáhne 13 bodů, hra končí.

Jsou ale i jiné cesty. Třeba v lednu absolvovala paní Jana spolu se snachou a několika dalšími hráčkami třídenní stáž pod vedením zkušené francouzské trenérky: „Bylo to moc fajn, pořád se má člověk co učit. A podepsala bych, co nám o tréninku čehokoliv francouzská hráčka řekla: „Lépe trénovat denně 15 minut, než jednou za týden dvě hodiny.“  

A minulý víkend si Lukášovi jako rodina zahráli první letošní prestižní turnaj, i když ne pod širým nebem. „Bývá to tradiční první vlaštovka před sezonou. Venku většinou sníh a mráz a my hrajeme ve Slatiňanech pod střechou. Na udusaném povrchu nevytápěné jízdárny. Bývá to skvělé nakopnutí, kdy se poprvé v zimě sejdeme s dalšími hráči a všichni už se opravdu začnou hodně těšit na jaro. Konečně je jasno, že se zima překlápí.“

Pravidla hry jsou naprosto jednoduchá

V pétanque (používá se tento originální francouzský výraz nebo počeštěný petank) proti sobě vždy hrají dvě družstva o jednom až třech hráčích, zahrajete si tedy už ve dvojici. „Přitom platí tzv. pravidlo šesti koulí,“ vysvětluje Jana Lukášová. To znamená, že pokud hrají proti sobě jednotlivci nebo dvojice, má každý hráč tři koule, pokud jsou družstva po třech, hraje každý se dvěma. Koule na pétanque jsou kovové, mají průměr 7 až 8 centimetrů a nesmí vážit více jak 800 gramů. 

Hozením mince se vylosuje, kdo začíná. Hráč tohoto družstva vybere startovní místo a na zem nakreslí kruh, ze kterého zahájí hru hozením košonku (dřevěné kuličky zvané též prasátko nebo Jack) do vzdálenosti 6 m až 10 m. Potom hodí svoji první kouli co nejblíže ke košonku.

Poté se do kruhu postaví první protihráč a snaží se o totéž. Hodem může vyrazit z místa i soupeřovu kouli či košonek. Pokračuje družstvo, jehož koule je dále od košonku, a to do té doby, než dostane svoji kouli blíž ke košonku než soupeř, nebo spotřebuje veškeré svoje koule. Pak odházejí zbývající koule hráči soupeře.

A jdou se počítat body: vítězné družstvo získá jeden bod za každou kouli, která je blíže košonku než první nejbližší koule poraženého družstva. Družstvo, které první nasbírá 13 bodů, vyhrává.

(Podrobnější pravidla platná pro turnaje najdete na stránkách ČAPEK.)