Elektrárenské výškové stavby s nainstalovanými sokolími budkami se staly pro hnízdící páry vzácného dravce ideálním útočištěm. A díky průběžné spolupráci a komunikaci ČEZu s ornitology se jim dostává i potřebného klidu k vyvedení mláďat. Letos se na výškových stavbách Skupiny ČEZ vylíhlo deset sokolích mláďat v severních, a další čtyři ve středních Čechách.
„Jediné, co nyní sokolí junioři potřebují, je klid. Všichni jsou už natolik velcí, že se buď batolí po ochozech, nebo se již dokonce učí s rodiči létat a lovit. Proto jsem vedení všech elektráren opět požádal, aby případné současné aktivity spojené nějakým způsobem s údržbou komína či lezeckým cvičením tamních profesionálních hasičů, byly na nějaký čas odloženy,“ popisuje ornitolog Václav Beran, výzkumný pracovník ALKA Wildlife, o. p. s. a kurátor sbírky Muzea města Ústí nad Labem. Prakticky až do definitivního opuštění budek by tak sokolí rodinky s mláďaty neměly být nějak rušeny.
Prakticky všechna „elekrárenská“ mláďata se letos vůbec poprvé podařilo také okroužkovat. „Výjimkou jsou pouze dvě tušimická, neboť budka je umístěna vně ochozu chladicí věže, takže k ní je komplikovaný přístup,“ dodal Beran.
Na kterých českých elektrárnách hnízdí sokoli stěhovaví?Budky jsou na severu Čech na komínech v elektrárnách Prunéřov, Počerady, Ledvice a Teplárny Trmice. Elektrárna Tušimice po modernizaci komín sice již nemá, ale sokolí pár si oblíbil jednu z tamních chladicích věží. Ve středních Čechách mají sokolí budku Elektrárna Mělník a nově areál společnosti Energotrans, a. s., v Třeboradicích. „Na jaře zde byl viděn dospělý pár. Vše vypadalo na hnízdění, ale nakonec se ukázalo, že dospělý je pouze samec. Jeho partnerka je ještě nedospělá, zřejmě dvouletá. Takže hnízdění letos ještě nebude, ale na příští roky je to slibné,“ vypočítává ornitolog Václav Beran. |
Klid pro sokolí hnízdění je pro ředitele elektráren svatý
V tušimické elektrárně byli první, kdo instalaci budky ornitologům z ALKA Wildlife v roce 2011 umožnil, což posléze odstartovalo jejich umisťování i v dalších lokalitách ČEZu. Protože však Tušimicích v rámci komplexní obnovy elektrárny zbourali komín, budka je umístěna na chladicí věži.
Jak spolupráce ornitologů s elektrárnami začala?„Při demontážních pracích na tušimickém komíně byla v roce 2010 na jednom z ochozů objevena v klubku kabelů tři sokolí vejce. Okamžitě jsme tehdy zastavili veškeré aktivity. Podle zákona o ochraně přírody a krajiny je totiž u zvláště chráněných živočichů zakázáno škodlivě zasahovat do jejich přirozeného vývoje a rušit je. Spojili jsme se pochopitelně i s odborníky přes životní prostředí. Ornitolog Václav Beran pak bohužel zjistil, že vejce byla dlouho opuštěna a hlavně neoplozena. Nicméně tím ovšem byl potvrzen výskyt sokola stěhovavého u nás. Následující rok sokolí pár již v budce vyvedl tři mladé. Od té doby má u nás trvalé domovské právo a my jej ctíme,“ zavzpomínal si Otakar Tuček, ředitel elektráren Tušimice a Prunéřov. |
Právě tušimičtí se v roce 2011 spojili s odborníky na životní prostředí okamžitě, jak zjistili, že se jejich výšková stavba zalíbila sokolímu páru. A stejný přístup k ohroženému opeřenému dravci mají i v dalších elektrárnách Skupiny ČEZ.
„Rádi jsme vyhověli ornitologům z ALKA Wildlife, zvláště když se předtím snažil sokolí pár hnízdit na skále v sousedství teplárny. I u nás má potřebné podmínky k vyvedení mladých a my se snažíme ho při tom nerušit,“ říká Miroslav Krpec, ředitel Elektrárny Mělník a Teplárny Trmice, na jejímž komíně je sokolí budka umístěna od roku 2014.
Na podzim roku 2015 pak přibyla budka i na ochozech komínů v elektrárnách Mělník a Ledvice. „Páry v obou lokalitách jsou letos velmi aktivní. Mělnický má čtyři a ledvický tři mladé. Loni to byl přitom opačný trend. Mělnický sice zahnízdil, ale mladé nevyvedl, a ledvický pár měl jen jedno mládě. V obou případech proto považuji narození tolika mláďat za velký úspěch. I zde pochopitelně potřebují obě sokolí rodinky absolutní klid,“ konstatoval Václav Beran. To samé platí pro Elektrárnu Počerady, kde ornitolog nedávno kroužkoval jedno mládě.
Sokolí rodinka z Elektrárny Ledvice, zachycená fotopastí i s matkou jako dodavatelkou krmení.
Zaměstanaci těchto elektráren berou sokolí obyvatele za své. „Je to pro nás každoroční záležitost, že v době zahnízdění utlumíme veškeré aktivity, které se nějakým způsobem týkají komínu. Zahnízdění navíc přináší i chvíle napětí, kdy s kolegy tipujeme, zda bylo úspěšné a kolik mláďat se sokolímu páru podaří ve finále vyvést,“ usmívá se Jiří Kulhánek, ředitel Elektrárny Počerady.
Ředitel Elektrárny Ledvice Jiří Šinágl se zase může pochlubit, že loňský a vůbec první okroužkovaný sokolí junior v rámci Skupiny ČEZ má domovské právo právě na ochozu jejich komína. Jmenuje se Ledvík. Toto jméno dostal díky anketě mezi zaměstnanci elektrárny a je pod ním zanesen v registraci ALKA Wildlife.
V letech 2011 až 2017 se tak podařilo ve všech elektrárenských lokalitách Skupiny ČEZ vyvést sokolím párům celkem 52 mláďat, letos k nim přibude dalších čtrnáct. „Tedy pokud se rodičům podaří dochovat je do jejich samostatnosti,“ zůstává při zemi Václav Beran, který velmi oceňuje, že ČEZ patří mezi průkopníky ochrany sokola stěhovavého v průmyslových lokalitách. Teprve poté následovaly instalace dalších budek na jiných průmyslových stavbách v republice a probíhají dodnes.
