Důsledkem nahromadění výkalů v tlustém střevě a jejich vysušení je zácpa. „Zácpa u psů vzniká nejčastěji důsledkem pozření nestravitelného materiálu, třeba kostí. Občas je způsobena i pozřením cizího předmětu způsobujícího obstrukci střeva, třeba úlomků hraček,“ vysvětluje veterinář Marek Galbinec z kliniky Vethope.
Takto se na snímku jeví megakolon.
Může se vyvinout i následkem jiného onemocnění, které má za následek zúžení tlustého střeva nebo konečníku. Například jde o nádory v pánevní dutině, zúžení pánevního kanálu následkem zlomeniny pánve či kýly v oblasti hrázky.
U hospitalizovaných pacientů může dojít k obstipaci (obtížné vyprazdňování tuhé stolice až nemožnost spontánní defekace) důsledkem změny denní rutiny, bolestivého chirurgického zákroku nebo následkem některých léčiv, například opiátů.
Jaké jsou příznaky zácpy a megakolonu?
Typické příznaky zahrnují neproduktivní pokusy o kálení doprovázené bolestivým naříkáním, nepohodou, bolestivostí břicha při pohmatu, ztrátu chuti k jídlu, zvracení a krvácení z konečníku zvířete. Kočky chované v bytě častěji chodí na toaletu, kde stráví dlouhou dobu a snaží se vyprázdnit. U venku chovaných koček toto onemocnění často probíhá skrytě po dlouhou dobu.
Majitel vyhledá odbornou pomoc většinou až ve chvíli, kdy zvíře nebylo na stolici několik dnů. „Mnohdy je důvodem k vyhledání veterinárního ošetření zvracení a letargie zvířete, které nemá snahu se vyprázdnit. Časté je zvětšení břicha způsobené nahromaděním fekálního materiálu v tlustém střevu, zejména u chronicky nemocných zvířat,“ popisuje lékař.
V některých případech zvíře vylučuje malé množství tvrdých výkalů, které mohou obsahovat krev, nebo paradoxně produkují malé množství tekutých výkalů, což vede majitele k dojmu, že zvíře trpí průjmem. U chronických stavů dochází i ke ztrátě hmotnosti.
Jak se zácpa a megakolon diagnostikuje?
Veterinární lékař obvykle už při fyzikálním vyšetření zjistí, že tlusté střevo je naplněno nadměrným množství trusu. Diagnóza se definitivně potvrdí rentgenologickým vyšetřením, které přesně určí rozsah zácpy, případně anatomické abnormality přispívající k obstipaci.
K dalším diagnostickým testům patří kontrastní rentgen, případně ultrazvuk břicha. Vyšetřením krve a moči je možné vyloučit další chorobné stavy (například narušení funkce štítné žlázy). Důležité je i rektální vyšetření. Pro pacienta však může být velmi bolestivé, a tak je potřeba zvážit utišení zvířete pomocí farmakoterapeutických prostředků.
Jak se zácpa a megakolon léčí?
Léčba zácpy a megakolonu bude záviset na závažnosti stavu. „Jednoduchá zácpa se může vyřešit sama časem. Mírná zácpa obecně reaguje na dietní změny – podává se strava s vyšším zastoupením vlákniny (například komerčně vyráběná strava), nebo se alternativně přidává Psyllia (rozpustná vláknina) či pšeničné otruby ke každému jídlu,“ radí Galbinec.
Pro pacienta na dietě je důležité, aby pil více vody (na zvážení je proto uplatnění konzervovaného krmiva obsahujícího vyšší zastoupení vody ve srovnání se suchými granulemi). Dehydratovaná zvířata je potřeba vždy nejdříve hydratovat. Pak lze nasadit klystýr a pokusit se o manuální odstranění výkalů.
Jakmile se povede vyprázdnit obsah tlustého střeva, je potřeba zabránit budoucím zácpám. Vzhledem k tomu, že výkaly jsou složeny převážně z nestravitelných složek potravy, je dieta nejdůležitější součástí léčby.
Většina zvířat podle veterináře nejlépe reaguje na vysoce stravitelné nízkozbytkové potraviny, které snižují množství produkovaných výkalů. „Když zácpa přetrvává navzdory krmení vysoce stravitelnou dietou, stojí za úvahu krmení potravou s vysokým obsahem vlákniny. Zvířata pak produkují více stolice než normálně, ale je měkčí a snáz prochází střevem, za cenu většího objemu. Psyllium, pšeničné otruby nebo dýně efektivně stimulují tlusté střevo,“ vysvětluje veterinář.
Je velmi důležité, aby nemocný jedinec byl dobře hydratovaný a fekální materiál v tlustém střevě zůstával v měkké konzistenci. Z tohoto důvodu se přidávají i projímadla podle doporučení veterinárního lékaře.
Některé případy megakolonu reagují špatně na konzervativní terapii. Pro takové pacienty je vhodný chirurgický zákrok, při kterém se odstraní většina poškozeného úseku tlustého střeva.
Obecně platí, že prognóza je příznivá, i když některá zvířata mohou po operaci trpět průjmem po dobu několika týdnů až měsíců. U koček s abnormálním zúžením pánve lze provést operaci, aby se pánevní otvor rozšířil.
