Tým okolo časopisu Kajman jezdí každý rok v lednu do zahraničí na hlavatky. I letos se vypravili do Slovinska, kde měli v plánu navštívit dvě hlavatkové řeky v povodí Sávy.
Podmínky nebyly vůbec příznivé. Země totiž trpí nedostatkem vody, kvůli čemuž jsou řeky výrazně pod svým běžným zimním stavem a extrémně čisté. Zkušené hlavatky tak vidí ještě mnohem více než obvykle a přijímají potravu extrémně obezřetně.
I v takových podmínkách se však musí tito predátoři krmit, proto se Češi rozhodli vyzkoušet své štěstí a první den lovu odstartovali v teplotě -8 °C hodinu před rozedněním.
Nepříznivé podmínky
„Ranní lov na skvělém místě selhal, a tak jsme přešli na denní taktiku lovu, kdy se hlavatkám předkládají nástrahy spíše v oblasti dna,“ popisuje Radek Filip, šéfredaktor časopisu Kajman, který se výpravy také účastnil. S přibývajícím světlem se však šance rybářů snižovaly.
I do hlubokých tůní najednou bylo vidět jako do akvária. Bylo jasné, že pravděpodobnost záběru hlavatky je v tuto chvíli minimální. Zato pstruzi duhoví byli při chuti a sebevražedně útočili na velké nástrahy.
V průběhu dne se rybáři rozhodli zrušit přestávku na oběd a v teplotách stále pod bodem mrazu prošli a důkladně vyzkoušeli asi sedm lovných míst. Kromě chytání se soustředili hlavně na pozorování vody a přípravu pozice na večerní lov, kdy hlavatky nebudou mít možnost si nástrahy prohlédnout a budou vnímat pouze jejich vibrace.
Našli jsme zjevení
V pozdním odpoledni prochytali jedno hluboké místo. „Když už jsme se místo chystali opustit, spatřil jsem najednou pomocí polarizačních brýlí v tyrkysové hlubině pohyb. Silueta se vydala směrem k mělčině, kde se ukázala v plné kráse. Na první dobrou jsem ji identifikoval jako hlavatku nad 110 centimetrů,“ popsal Filip.
Upozornil na ni kamaráda Václava Svitáka, který stál vedle. Ale hlavatka se ztratila v hlubině, než ji stačil spatřit. „Ani jsem na ni nenahazoval, protože jsem věděl, že to teď nemá smysl. Doufali jsme, že se ještě objeví,“ líčí Filip.
To se asi o deset minut později opravdu stalo. Rychle se pohybující rybu tentokrát viděl i Václav. Oběma bylo jasné, kde je potřeba zakončit tento rybářský den.
Zbývalo přesvědčit zkušeného hlavatkáře Jana Matějku, který zrovna chytal na jiném místě a hlavatku tak vidět nemohl. I ten však dobře věděl, co je v takové situaci potřeba udělat.
Konečně hlavatka
Pánové proto nechali místo odpočinout a připlížili se o několik hodin později za soumraku. Radek dole, Jan uprostřed a Václav nahoře. Krátce po čtvrtém dopadu nástrahy na hladinu a pár otočeních kličkou navijáku dostal Václav Sviták ránu do prutu. Rozpoutal se takový cirkus, že nemusel ani sekat. Křičel: „Hlavatka, hlavatka!“
Hlavatka obecnáHlavatka je velká dravá ryba, která ze živí především drobnými rybami, mihulemi, většími druhy bezobratlých, ojediněle i drobnými savci nebo žábami. Tření probíhá v dubnu a samice při něm ocasem vytlouká do dna řeky miskovitou prohlubeň, kam ukládá jikry. Oválná prohlubeň měří na délku až 200 cm, je hluboká až 100 cm a široká asi 60 cm, při jejím hloubení přemístí až tunu štěrku a písku. Jikry poté zahrne tenkou vrstvou štěrku. Může se dožít až 30 let. Zdroj: Wikipedia |
Teď už si hluk mohl dovolit. Okamžitě se rozsvítily čelovky. Kamarádi mu spěchali na pomoc. Ryba metala kotrmelce a bylo jasné, že není vůbec malá.
Čas plynul, vzdálenost mezi lovcem a rybou se zkracovala a královna už projížděla podél břehu. Všichni odhadují, že má okolo metru. Stále je plná síly.
„Jenom ať nespadne,“ šeptal si Václav Sviták. Radek Filip nabrodil po pás do vody a chystal se chytit hlavatku lososovým hmatem za ocas a vytáhnout ji kamarádovi z vody. Poslední výpad a královnu tahá z vody.
Radek už držel v ruce několik hlavatek přes metr, ale tuto se mu nedařilo u ocasu pořádně obejmout. Hlavatku však ke břehu dostal a tam už mu pomohli kamarádi.
Na břehu se zdála ryba ještě větší. Proběhlo rychlé focení a přeměření, které vše vysvětlilo. Hlavatka totiž měřila neuvěřitelných 122 centimetrů. Její hmotnost se pohybovala okolo 18 až 20 kilogramů.
Taková ryba už spadá do kategorie, kterou Slovinci nazývají „kanta“ (popelnice). Tedy vrcholný predátor, do kterého se vejde skoro všechno. Je jasné, že podle zásady „chyť a pusť“ byla ryba opět vypuštěna do vody.
