Jelikož králík je kořistí masožravců, když se lekne, nebo má strach, hledá skrýš. V divočině jim jako úkryty slouží podzemní chodby a brlohy, nadzemní útočiště využívají jenom v případě nouze. Proto i králík chovaný v domácnosti potřebuje mít k dispozici klec jako možnost úkrytu.
Obecně jsou králíci velmi čistotní. Potřebu vykonávají vždy na jednom místě. Mohou se naučit používat i toaletní misku. Výjimku tvoří nekastrovaní samci, kteří si označují teritorium silně zapáchajícími výkaly a sekretem.
„Králičí přístřešek rozdělte na dvě funkčně oddělené části – prostor pro ležení a spaní a prostor pro aktivity. Volně chovaní králíci vyžadují klec, která je dost velká na to, aby se v ní mohli pohodlně natáhnout, když leží na boku,“ radí veterinář Marek Galbinec z kliniky Vethope.
Klec s platovým dnem a drátěným stropem je ideální, protože se lehce čistí a dobře větrá. Na dno klece dejte slámu nebo hobliny a měňte je každý den.
Králíci rádi přežvykují a drápou předměty v domácnosti. Pozornost je potřeba zaměřit především na jedovaté rostliny (difenbachia, oleandr) a elektrické kabely. |
Prosklené terárium pro chov plazů není pro králíky vhodné, protože se špatně větrá. Pokud chováte dva a více králíků, každý by měl mít svou klec. „Králíci totiž mohou mezi sebou bojovat právě kvůli společnému chovu v jedné kleci,“ upozorňuje Galbinec.
Králíci mohou být chováni i ve společné domácnosti se psem. Kočky jsou však často nepředvídatelné a nemůžete je proto nechat s králíkem doma o samotě.
Běžnou praxí je také společný chov králíků a morčat. To se však obecně nedoporučuje, jelikož zdravý králík může mít bez klinických projevů nemoci některé bakterie (např. Bordetella brochiseptica), které u morčat způsobují onemocnění.
Dlouhá stébla jsou základem
Dlouhá stébla sena jsou základem pro dobré zažívání králíků. Zároveň umožňují správné odírání neustále dorůstajících zubů – řezáků. Kvalitní seno by mělo být součástí každodenní potravy králíka.
Podívejte se, jak to vypadá na závodech Králičí hop:
10. března 2009 |
Mnohé komerčně vyráběné krmné směsi pro králíky jim umožňují „vybírat“ jen to, co jim nejvíce chutná a zbytek nechávají bez povšimnutí. Tím se však ochuzují o vyváženou stravu.
Tomuto se lze vyhnout krmením pomocí peletované diety, která zaručuje, že králík dostává vše, co potřebuje. Nejlepší krmivo pro rostoucí králíky jsou pelety na bázi vojtěšky, kvalitního seno a odměny ve formě „zeleného“ krmení.
Nejvhodnější pelety pro doma chované dospělé králíky obsahují 18 % hrubé vlákniny a 14 % bílkovin. Tyto pelety napomáhají v prevenci obezity, průjmu a dalších trávicích potíží.
Zelené krmení podávejte postupně
Čerstvé zelené krmení byste měli králíkům podávat postupně. Přidávat vždy jeden nový druh každý týden a naopak z krmení vysazovat ty druhy, které byly příčinou měkčí stolice.
Široký výběr listů stromů pomáhá v prevenci výživové nerovnováhy. „Obézní králíci a králíci s méně formovanou stolicí mohou profitovat z krmení kvalitním senem a dvou šálků zeleného krmení bez přídavku pelet,“ doporučuje veterinář.
Většina zeleniny a ovoce obsahuje vysoký podíl vody a má relativně nízkou nutriční hodnotu. Zrní a ostatní krmivo bohaté na škrob a cukr není obecně doporučované vzhledem k možným průjmům.
Zelené krmení, kořenovou zeleninu a ovoce byste proto měli podávat v menších dávkách formou odměn či pamlsků. Některé rostliny přímo z vaší zahrady jako žaludy, jetel, sedmikráska, pampeliška, hlohové bobule, vrba a mladé listí dubu, jsou také velmi výživné.
Musí se však předem opláchnout čistou vodou. Mějte na paměti, že běžné zahradní rostliny mohou být pro králíky jedovaté. Jakékoliv změny potravy králíka by se měly vždy dělat postupně v průběhu deseti dnů. Náhlé změny potravy totiž mohou být příčinou nechutenství nebo odmítaní krmiva.
Prevence nemocí králíků
Prevence nemocí u králíků je stejně důležitá jako u jiných domácích zvířecích mazlíčků. Běžně se doporučuje králíka očkovat ve věku 10 týdnů s následnou revakcinací za 4 týdny a s opakováním jednou za 6 měsíců, nebo alespoň jednou ročně.
Očkováním můžete chránit svého králíka proti myxomatóze, moru králíků i pasteurelóze (tady se očkují především králíci ve velkochovech).
Králíci také trpí onemocněním zubů, což je poměrně častým problémem. Králičí zuby neustále rostou a když váš králík dostává potravu s nízkým zastoupením vápníku a vitamínu D, může to mít vážné důsledky pro stav jeho kostry a zubů.
Zuby králíků podléhají velice rychle deformitám a mohou se zařezávat do jazyka nebo způsobovat vředy a hnisavé záněty s formací abscesu.
V poslední době se stále častěji provádí i kastrace králíků. Kastrace zabraňuje nemocem, jako jsou novotvary vaječníků či varlat. Také snižuje agresivitu samců a umožňuje chovat samce a samice ve společném prostoru bez obav z nežádoucího připuštění.
