Když čekáte na start, kručí vám v břiše?
Před závodem se musíte extrémně soustředit a myslet na spoustu důležitých věcí, takže na kručení v břiše není vůbec čas. A myslím, že asi kručí, neboť na závodech se moc nejí nebo spíše lehce.
Na co v autě myslíte?
Automobilové závody do vrchu jsou jako sprint na sto metrů v atletice. Za volantem musí všechno proběhnout roboticky precizně a automatizovaně, takže myslím především na to, abych vždy na daných místech správně brzdil a řadil, věnoval se každému detailu. Schopnost soustředit se, jakou jsem získal díky závodění, se mi už mnohokrát hodila i v běžném životě.
Proč jste si vybral zrovna závody do vrchu?
K motorsportu jsem se dostal přes tchána Martina Jermana a svou manželku Gabrielu, která závodí už víc než patnáct let. Zkusil jsem si i okruh, ale závody do vrchu mají svůj specifický náboj a na rozdíl od většiny dalších disciplín se dají také ufinancovat, ale kdybych mohl, jezdil bych cokoliv.
Pravidelně se účastníte Ecce Homo ve Šternberku. V čem je tento závod unikátní?
Unikátní je nejen v našem domácích, ale i v evropském měřítku. Přirovnal bych ho k některých závodům v Itálii nebo ve Francii, které mají víc než stoletou tradici. Atmosféra na Ecce Hommo je vždy úžasná a pro kopcové jezdce je to jako ve formuli 1 Velká cena v Monaku, je to jeden ze závodů sezony, ale ten nej nej. Mimo jiné je to i krásná oslava dlouhé tradice českého motorsportu.
Měl jste někdy české auto?
Neměl, ale určitě ne proto, že bych se českým autům vyhýbal. Není to žádný prvoplán. Česká auta jsou skvělá a naše automobilová výroba má silnou tradici. Karosářské i automobilové značky jako Laurin & Klement, Jawa, Walter nebo Škoda patřily k předním. I dnes Škoda Motorsport dokazuje, že umíme postavit světové závodní auto a vítězit. Kdyby byla šance, že bych mohl jezdit rallye Fabií R5, jezdím velice rád škodovkou. (smích)
Máte svého automobilového hrdinu?
Já se vždycky díval po pilotech, i když ti nejlepší vždycky říkají „my“, protože věděli, že za jejich úspěchem byl vždy i jejich tým. Jako kluk jsem měl rád Ayrtona Sennu a Michaela Schumachera. Za největší multitalent v současnosti považuji nejúspěšnějšího pilota WRC všech dob Sebastiena Loeba.
Není prostor ani na malou chybu
Vařil jste pro celou řadu celebrit. Je mezi nimi někdo, koho byste rád svezl v rychlém autě?
V autě jsem nejraději sám. Nic mě neruší a můžu přemýšlet. V závodech do vrchu jezdíme také sami. Další člověk v autě je vždy odpovědnost navíc.
Kde víc rozhoduje čas. V kuchyni, nebo za volantem?
Čas je rozhodující v obou disciplínách. Ve vaření jde o sekundy, při závodu do vrchu dokonce o setiny a tisíciny. V naší skupině N je běžné, že se do půl sekundy vejde až třináct aut, takže není prostor ani na malou chybu. Kuchyně dokáže odpustit o něco víc než závodní trať, ale i chybu při vaření musí člověk umět hodně rychle napravit.
I letos se FIlip Sajler chystá na motoristickou slavnost Legendy. Koná se 17. až 19. května v pražských Holešovicích a letos se zaměří na americká auta.
„Americká auta jsou stavěná hlavně s ohledem na pohodlí, kdežto já dávám přednost sportovním autům. Ale vidět americké limuzíny ze 40. až 70. let je famózní,“ říká.
Kdybyste si mohl vybrat opravdu cokoli, aniž byste se musel ohlížet na peníze, v jakém závodě byste chtěl startovat?
Moc se mi líbí DTM, ale to už se mi asi nepovede. Zajímal by mě i vytrvalostní závod v nějakém GT autě. Nedávno jsem dokonce testoval placku Norma M20FC v kategorii LMP, v té bych se na závodech také rád svezl.
Jaké to bylo?
Úžasný zážitek, auto skvěle funguje a reaguje, můžete hodně pozdě brzdit a v Brně na okruhu do zatáčky po cílové rovince brzdíte vlastně až v té zatáčce, úžasné. Věřím, že se zase brzy dostanu za volat nějakého speciálu.
Jezdíte na závody i jako divák?
Jednou jsme byli s rodinou na DTM a jednou s manželkou na formuli. Na cizí závody už mi jednoduše nezbývá čas. V televizi mě nejvíc baví závody australské série V8 SuperCar Championship, což jsou cestovní auta na okruhu. Všeobecně jsou mi sympatické ty závody, kde jsou vyrovnané automobily a záleží především na umění pilotů.
Měl jste v dětství nějaký automobilový sen?
Auta se mi líbila vždycky, ale ze všech nejvíc jsem měl rád Alfu Romeo a BMW. Mám to štěstí, že jsem si svůj automobilový sen splnil.
V čem jezdíte?
Mám BMW M3 a Alfa Romeo 4C.
Čím vás baví? Dá se o jednom říct, že je lepší než to druhé?
Každé je úplně jiné a baví mě stále, i když už je mám nějaký čas. Každé svezení je stále úsměv na tváři, M3 je silný cesťák, který neuvěřitelně funguje za každé situace a je to skvělé řidičské auto, 4C je jako ten monopost lehké, hravé a dá se hodně pozdě brzdit bez moderních systémů, je to takové takové „pure car“, „ryzí auto“.
Jaký závod vás čeká?
Podnik mistrovství Evropy v rakouském Rechbergu. Je to nádherný kopec a po zimě se samozřejmě strašně těšíme.
