Dílo se nakonec podaří, šťastní majitelé se ve vysněné zahradě v klidu posadí a do mysli se najednou vetře otázka: „Proč jsme se neodvázali víc? Vždyť třeba jezírko mohlo být větší!“ Znáte to? Podobnou zkušenost má za sebou asi každý, kdo se k podobné akci v životě odhodlal. A prožili si to i majitelé rozlehlé venkovské zahrady poblíž Slaného.
Na venkově a s jezírkem |
Samozřejmě se snažili už na samém začátku vše do detailů uvážit a naplánovat. Dokonce se rozhodli, že nejprve upraví zeleň u svého domu a až potom se pustí do rekonstrukce obytného stavení, které je součástí velkého dvora s kovárnou zbudovanou z původní stodoly.
„Obávali se totiž, že přistoupí-li na úpravy v obráceném sledu, který je kdekoli jinde běžný, nezbudou jim prostředky právě na realizaci pěkné zahrady,“ vzpomíná autor návrhu, který veškeré výsadby v nynější podobě navrhl a zrealizoval. Včetně jezírka.
„Skutečně dali přednost odpočinkové zahradě před pohodlným bydlením, což je věc nevídaná. A přesto začali po čase pochybovat. Mimo jiné proto, že nejedna návštěva se už podivovala nad tím, že si právě zmiňovaný rybníček nepořídili s ohledem na rozlohu parcely o něco větší a nenechali ho upravit i za účelem koupání,“ pokračuje zahradník a dodává, že majitelé toho nakonec litují vlastně jen minimálně, protože vše ostatní se podařilo na výbornou. „Jenom té vody kdyby tu bylo o trochu víc,“ podotýká už sám za sebe.
Nové s ponecháním maxima starého
Opravdu není čeho litovat, zejména proto, že v uzavřeném vodním systému jezírka se podařilo ustálit rychle a bez větších potíží biologickou rovnováhu.
„Za přispění jedné ultrafialové lampy, která eliminuje škodlivé řasy či sinice, a nezbytného čerpadla,“ ukazuje náš průvodce. A vysvětluje, že čerpadlo nasává vodu u dna v nejhlubším místě a tlačí ji potrubím k ústí malého vodopádu, odkud volně stéká po kamenech dolů do mělké zóny osázené množstvím vlhkomilné a pobřežní zeleně. Zároveň se při tom okysličuje.
Jak na řasy a sinice? Vodopád s kaskádou, ve které mokrý živel stéká do mělké pobřežní zóny a postupně víří směrem k hlubině, není jen čistě dekorativní záležitost. Má také za úkol vodu v jezírku okysličovat, což prospívá rybám i veškeré zeleni. Právě její kořeny vodu následně zbavují obsažených nečistot. Ovšem musí zde průběžně kolovat v uzavřeném okruhu, jehož srdcem je čerpadlo. Podle objemu vody v celém biotopu je také zapotřebí začlenit do něj dostatečně výkonnou UV lampu, která dokáže udržet na uzdě jinak nezničitelné řasy a sinice. |
Dno rybníčku je pak odstupňované do několika úrovní, kde se daří vždy jiným rostlinným druhům. Ty jsou rovněž velice důležité, protože se významně podílejí na likvidaci obsažených nečistot. Ale musí se průběžně hlídat a občas i radikálně protrhat, jinak by nádrž rychle zarostla. Řada z nich se totiž neuvěřitelně masivně rozrůstá.
Podařila se rovněž nenásilná přeměna celé zahrady, původně užitkové, na okrasnou určenou v první řadě k relaxaci. A ve druhém sledu také k užitku, což se dnes neděje příliš často. „Ačkoli byla původně dost zarostlá, trvali majitelé na tom, aby zde do budoucna zůstalo zachováno maximum ovocných stromů z původních výsadeb. A tak bylo nakonec zapotřebí pokácet snad jen dva z nich, protože byly nemocné. Ostatní v zahradě přetrvaly a mnohé se dokonce staly součástí nových dekorativních výsadeb,“ pochvaluje si nadšený zahradník pohodovou spolupráci.
Do výsadeb se podařilo začlenit i vysokou břízu rostoucí v břehu u plotu podél místní komunikace a rovněž letitý ořešák na samém konci pozemku. Vlastně je to nekonečný zelený pás po celém obvodu zahrady, který občas vyběhne v podobě jazyku či chobotu do centrální travnaté plochy uprostřed.
Jeho součástí se samozřejmě staly i nově vysázené okrasné stromy, které časem převezmou úlohu kosterní zeleně, se spoustou nižších keřů, dalších rozmanitých dřevin a nenáročných trvalek v podrostu. Majitelé zkrátka žádali zelenou hradbu, ve které bude od jara do podzimu stále něco kvést.
Víc zeleně do stínuPod vysokými stromy s rozložitými korunami, například ořešáky, se v zahradách často nedaří žádné zeleni, dokonce ani trávníku. Na vině není ani tak nedostatek světla jako skutečnost, že kořenový systém takového velikána vysaje z povrchových vrstev půdy většinu vláhy. Stromy díky tomu fungují jako obří čerpadla, která zadržují ve svých korunách v olistěném stavu spousty dešťové vody. Dole proto vládne neustálé sucho.  Ukázkový příklad dekorativní výsadby pod korunou velikého ořešáku, kde původně nerostlo téměř nic, dokonce ani tráva. Pestrý záhon zaujme nejen v létě, ale také v průběhu časného jara. Lze to ovšem změnit, když pod korunami takových stromů založíte vyvýšené záhony s větším objemem substrátu, olemovat je lze silnějšími větvemi jako v tomto případě, a osázíte je spíše stínomilnými trvalkami, jako jsou kakosty či zběhovce. Nebo vhodnými dřevinami: brsleny či plazivými zimolezy a dopřejete jim častěji trochu vláhy. Výhodou je zavlažovací systém, který zálivku zajistí bez práce. A nezapomeňte také na vyšší vrstvu mulče na povrchu, který dokáže zmírnit ztráty vody z půdy odparem. |
Bažina jako bonbónek
A podaří se to dokonale, využijete-li specifických vlastností jednotlivých míst. Jiná zeleň ozvláštní partie vystavené nezakrytě slunci, zatímco v polostínu či úplném stínu pod korunami velkých stromů obstojí druhy zcela odlišné. Zmíněný pás zeleně po obvodu nabízí v každém z úseků něco nečekaného na pohled. „U podobných výsadeb je to zapotřebí, aby nebyly příliš nudné. Naopak by člověka měly lákat, zvát ho k procházce zahradou,“ radí odborník.
Masožravá zóna je hit Severoamerická špirlice nachová (Sarracenia purpurea) představuje pro příznivce masožravých rostlin atraktivní artikl. Je opravdu velice působivá. Tento druh je žádaný i proto, že dokáže v našich klimatických podmínkách na vhodném stanovišti v zahradě přezimovat. Od jara do podzimu sice vyžaduje slunné stanoviště, ale v zimě jí vadí holomráz, proto je nutná mírná přikrývka, například vrstvou slámy, mechu nebo chvojí. Jako substrát se osvědčila čistá hrubá rašelina, kterou lze obohatit trochou říčního písku a drceného dřevěného uhlí. |
Sem se podařilo začlenit dokonce malou bažinu porostlou opravdovým mechem rašeliníkem s ostrůvky vzácné masožravé rosnatky okrouhlolisté (Drosera rotundifolia). Daří se tu rovněž atraktivní špirlici (Sarracenia), která kupodivu pravidelně na konci léta vykvétá, ačkoli u nás platí za cizokrajnou a na mráz citlivější rostlinu. Celkový dojem pak umocňuje nízká klikva s kožovitými lístky, která na podzim zaujme zářivě červenými korálovitými plody.
Iluze rašeliniště je to dokonalá a jen málokdo postřehne, že je jako jezírko založené ve výkopu vystlaném fólií. Rozdíl je pak v tom, že tady vodní živel nasáklý v rašelině nevykazuje žádný pohyb. Ale i tak se musí čas od času doplnit, protože ztráty odparem jsou rovněž značné.
Je známá věc, že na radosti z dobře odvedené práce přidá každému zahradníkovi skutečnost, když se klient ztotožní s jeho dílem a sám potom dokáže směřovat jeho další vývoj. „V tomto případě se to podařilo,“ konstatuje náš průvodce. „Občas projíždím kolem, a tak nahlédnu přes plot. A víc se starat nemusím. Jenom to jezírko kdyby se na samém začátku udělalo o trochu větší,“ bručí si pod vousy.
