Ocean CleanUp založil v roce 2013 Boyan Slat, který byl při potápění šokovaný tím, že kolem sebe viděl víc plastů než ryb. Po šesti letech testů se sběrem odpadků ve světových oceánech pomocí plovoucí plošiny před koncem loňského roku svolal tiskovou konferenci, kde ohlásil, že pokusy se podařily a v plánu je nyní vyčištění 90 procent oceánů.
Zdánlivě velký interval mezi započetím činnosti a prvními výsledky byl zapříčiněný tím, že bylo třeba nejdříve provést vekou studii, který by zjistila nejen odkud se plasty v mořích berou, ale také zmapovat místa, kde se shromažďují.
Ve světových oceánech existuje pět zón, v nichž se odpad nejvíce kumuluje. Největší z nich je oblast mezi jihozápadním pobřežím USA a Havají, na kterou se Ocean CleanUp zaměřil (V Pacifiku se rodí nový stát o velikosti Francie).
Během zkoušek bylo třeba určit i technologii sběru odpadků. Při některých rychlostech sběru totiž docházelo k tomu, že nasbíraný odpad začal klesat ke dnu, což by nakonec snižovalo účinnost.
Slat ohlásil, že první „sběračská“ mise byla úspěšně ukončena a dokáže zachytit i mikroplasty o velikosti jediného milimetru. Z odpadu vyloveného z moří a oceánů by měly vznikat recyklované výrobky. V další fázi by měla nastoupit certifikace, která by měla při koupi podobných výrobků potvrdit oceánský původ.
Problém je v tom, že výrobky z recyklátů už běžně existují, ale jde o plasty nasbírané z domácností při třídění, nebo zachycené v řekách po cestě k moři. A u nich lze daleko snáze zařídit vytřídění podle jednotlivých druhů.
Každý plast se při opětovném zpracování chová jinak, takže představa, že se všechen nasbíraný plast sesype do jedné hromady a zpracuje, je naivní. Ne vše, co se nahází do kontejneru na plast, se zrecykluje, v průměru jen něco kolem 30 procent.
Takzvané jednodruhové odpady se drtí a následně se této drtě využívá při výrobě nových produktů. Každý druh plastů potřebuje jinou technologii, ať je to PET, PVC či polystyren.
Navíc se nabízí otázka, co se stane, až loď přiveze ne aktuálních 60 pytlů s odpadem, které ukazoval Slat na konferenci, ale budou to statisíce slibovaných tun. Kritikové se ptají: kdo je vytřídí, kdo se o to postará? Co se stane se zbytky, které nebude možno vytřídit a navíc – v jakém stavu jsou odpady po dlouhém pobytu v mořské vodě a působení UV záření? Bude je možné vůbec recyklovat?
Například odborník na recyklaci plastů Arthur Huang nepovažuje tento systém za věrohodné řešení a italská ekologická novinářka Cristina Gabetti to nazvala dokonce snem, který svedl mnoho lidí. Ochránci životního prostředí také zpochybnili spalování sebraného plastu a uvedli, že tento krok „nedává smysl“ a může být pro životní prostředí škodlivější než dobrý. Nehledě o uhlíkové stopě, kterou zanechá loď při svém pendlování od břehů do oceánu a zpět.
Podívejte na princip sbírání odpadků na řece.
