V polovině února jirkovská musherka Martina Štěpánková odjíždí do Švédska, kde bude bojovat o evropské medaile.
Coby úřadující světová šampionka, když před rokem ve francouzském Bessansu jako první Češka získala zlato v kombinaci a přidala mistrovský titul ve skijöringu, bude mít roli favoritky. Ukáže se svými psy Greyem a Timem soupeřkám záda i letos?
„Větší tlak necítím. Evropský šampionát je pro mě stejný jako každý jiný závod a jedeme tam s nejvyššími cíli,“ usmívá se 42letá sportovkyně, která vždy, když popisuje své úspěchy i cestu k nim, mluví v množném čísle. „Se psy jsme jeden tým. To, co jsme dokázali, je především jejich zásluha,“ říká.
Za tři týdny (20.–23. 2.) se uskuteční evropský šampionát, který je vrcholem zimní musherské sezony. Těšíte se do Švédska?
Hrozně moc. Ještě před pár dny ale nebylo jisté, že se šampionát pojede. Měl být v lyžařské aréně Lugnet ve městě Falun. Není tam ale sníh, je tam teď zeleno. Organizátoři nakonec závod přemístili o 300 kilometrů dál na sever do města Asarna.
Do jakých disciplín nastoupíte?
Pojedu svoji královskou disciplínu, tedy kombinaci. Jedná se o jízdu psího spřežení se saněmi a povinnou zátěží a jezdcem na běžkách a o skijöring, kdy je běžkař k psovi připoutaný tažným lanem. Druhým závodem bude samostatný skijöring a jsem přihlášená i do disciplíny pulka. Zda nakonec i do tohoto závodu nastoupím, se rozhodnu až na místě podle náročnosti tratě a podmínek.
Jedete tam jako úřadující mistryně světa (mistrovství se koná každé dva roky, střídá se s mistrovstvím Evropy – pozn. aut.). Cítíte, že budou očekávání a tlak větší?
Já to tak nevnímám. Mushingu se věnuji 17 let a na každý závod jedu s tím, že chci uspět. Evropský šampionát je vrcholem zimní sezony, na který se intenzivně připravujeme od podzimu. Samozřejmě se může objevit lepší lyžařka, ale nemusí mít tak dobré psy, jako mám já.
Takže si jedete pro medaili?
Určitě bychom rádi obhájili evropské zlato z kombinace, které jsme poprvé vyhráli před dvěma lety. Budeme se snažit být když ne první, tak druzí nebo aspoň třetí. A zlato ve skijöringu by bylo také skvělé. (usmívá se) Snad budeme mít štěstí a podaří se nám dobře namazat lyže. Můžete mít sebelepší kondici, skvěle připraveného psa, ale když vám nejedou lyže, závod nevyhrajete.
Kdo se vám stará o běžky? Nebo si je mažete sama a máte svoje fígle?
O lyže a veškeré technické vybavení se stará manžel, který je mým servismanem. Sama bych si je dobře namazat nedokázala, je to věda. Záleží na spoustě faktorů: teplotě vzduchu, sněhu, jestli je čerstvý, přemrzlý, ve stínu, na sluníčku.
Máte raději zimní, nebo podzimní sezonu mushingu?
I když jsem zimomřivý člověk a manžel říká, že mrznu i v létě, tak jednoznačně nejraději mám zimní část sezony. Je to krásný zážitek, když jedete po zasněžených tratích. Když se ostatně řekne mushing, většina lidí si představí psí spřežení na sněhu. Psi to milují. Rádi se válí ve sněhu, nehrozí jim přehřátí.
Kolikačlennou psí smečku nyní máte a se kterými psy závodíte?
Vlastním čtyři evropské saňové psy, jednu fenku a tři psy. Aktuálně mám v zimním tréninku dva. Ve Švédsku skijöring pojedu s Greyem, kombinaci a pulku s Timem.
Co obnáší péče o psího šampiona?
Dostávají speciální zátěžové krmivo, které obsahuje více proteinů a tuků, aby nehubli a vše zvládli. Důležité jsou také vitaminy, lososový olej a přípravky na regeneraci a na klouby.
Martina ŠtěpánkováDvaačtyřicetiletá musherka pochází z Jirkova u Chomutova. Miluje pohyb a psi. Od mala se věnovala atletice, běžeckým disciplínám. V roce 2002 začala se svým pitbulteriérem závodit v canicrossu, o tři roky později si pořídila prvního Evropského saňového psa. Dnes patří k české a světové špičce. Je držitelkou několika titulů Mistra světa, Evropy a ČR. |
Dá se už od štěněte poznat, že bude vyhrávat?
Z devadesáti procent je budoucí úspěch předurčen po rodičích štěněte. Zbytek záleží na výchově a přístupu k tréninku, zkazit se dá strašně moc. Evropský saňový pes není oficiálně uznané plemeno, ale kříženec německého ohaře a pointera s příměsí chrta. Jsou to velmi soutěživí psi, kteří mají tahání v genech.
Krušné hory jsou zatím letos bez pořádné sněhové pokrývky. Kde trénujete?
Letošní zimní příprava je zatím nejhorší za dobu, co závodím. Kousek od bydliště máme sice krásné tratě a díky skvělým vztahům s majitelem pozemků tam můžeme trénovat, ale sníh, tedy to podstatné, opravdu chybí. Jezdíme proto trénovat do Krkonoš, do jednoho střediska, kde je ale dost přetlak, protože tam jezdí trénovat velké množství klubů. O tratě se navíc dělíme s běžnými běžkaři, takže trénujeme hlavně v nočních či velmi brzkých hodinách. Je to časově náročné, jen cesta tam zabere 3,5 hodiny a jezdíme podle manželových pracovních služeb. Když má tři čtyři dny volno, jsme na horách.
Jak často trénujete?
Po létě, kdy mají psi volno od zátěže kvůli vysokým teplotám a hrozilo by jim přehřátí, začínáme pomalu trénovat v závěru srpna, začátkem září. Tréninky jsou 2–3× týdně zpočátku na kratších vzdálenostech, které postupně prodlužujeme. Zimní příprava na sněhu má stejnou frekvenci, vzdálenost je už delší, okolo 12 až 15 kilometrů.
Loni jste se stala dvojnásobnou světovou šampionkou. Jak na to po roce vzpomínáte?
Prožívala jsem obrovskou euforii, že se nám to za ty roky podařilo. Ve startovní listině jsem byla jediná Evropanka a porazit všechny Skandinávky, to bylo něco. Atmosféra na celém šampionátu byla úžasná.
Přinesl úspěch větší zájem české veřejnosti a případných sponzorů o tento sport? Jak vám konkrétně to pomohlo?
Dlouhodobě spolupracuji s několika sponzory, kteří nám poskytují sportovní vybavení a věci pro psy. Oslovila jsem i nové partnery a mohu říci, že díky tomu úspěchu viděli, že to není jen běhání kolem baráku.
Závodní kategorie na mistrovství světa musherů
Za sedmnáctiletou musherskou kariéru jste získala z mistrovství Evropy i světa řadu medailí. Který úspěch je pro vás nejcennější?
Z medailí je to určitě právě loňský úspěch na světovém šampionátu ve Francii. Ráda vzpomínám i na naše první mistrovství světa na sněhu v norském Hollmenkollenu. Na velmi těžké trati jsme jako nováčci získali stříbro ve skijöringu a medaili mi předával norský korunní princ. A všeobecně jsem ráda, že i když už nejsem nejmladší, dokážeme stále konkurovat o dvacet let mladším závodnicím. Miluji tenhle sport, miluji své psy a jsem ráda, že to vše se mi podařilo skloubit s rodinou.
Co byste ráda ještě dokázala?
V soukromém životě se nám snad podaří dostavět rodinný domek a přestěhujeme se s celou smečkou z paneláku. Ráda bych si ještě pořídila malého čtyřnohého závoďáka, abych mohla ještě nějakou dobu pokračovat. Mám téměř všechny tituly z MS a ME ze všech podzimních i zimních disciplín, chybí ale medaile ze samostatné pulky. Snad i ta vyjde.
Jak dlouho chcete ještě závodit?
Dokud to půjde a bude mi zdraví sloužit. Nedokážu si představit sedět doma. Záleží ale také na psech. Každý to zvládá jinak, ale řekla bych, že hraniční věk je osm let. Samozřejmě můžete běhat i se starším, ale i když chce běžet naplno, tak fyzicky už nemůže konkurovat mladším. Jinak než jsem se začala věnovat mushingu, mou velkou láskou byla sportovní kynologie. Na stará kolena se k ní asi vrátím, není tak fyzicky náročná.
Kdo je vám největší oporou?
Samozřejmě rodina – manžel, děti, babička, která je pohlídá, když je třeba. Manžel také miluje psy, sám jezdil závody s velkým psím spřežením. Potkali jsme se na mushingových závodech v zahraničí a už jsme spolu 12 let. Když je třeba, vše kolem psů obstará, trénuje i závodí hlavně v podzimní části sezony a já pak jedu zimní. Takže se skvěle doplňujeme.
Vás by nelákalo závodit s velkým spřežením?
Zkusila jsem si to, má to svoje kouzlo, ale je to velmi finančně i časově náročné. Není to nic pro mě, já miluji lyže a tu dřinu na nich.
5. února 2019 |
