Tento začarovaný kruh vyplývá z výsledků výzkumu, který provedl tým vědců z vědeckého centra Nadace Betty a Gordona Moorových ve Virginii. Připojili se k nim kolegové z Guelphské univerzity v Kanadě a společně vytvořili model toho, jak by se zemědělství mohlo potenciálně vyvíjet.
Pro brambory do Yukonu?
Je to první takový model na světě – tým při jeho tvorbě zkombinoval dva druhy existujících dat. Jedna kategorie dat vychází ze sedmnácti modelů světového klimatu, které předpovídají, jak se na planetě budou měnit teploty a množství srážek.
Druhá kategorie hodnotí, jak se různé oblasti hodí pro pěstování dvanácti nejvýznamnějších plodin.
„Zjistili jsme, do kterých regionů se časem zemědělská činnost může rozšířit, a zároveň které plodiny tam bude možné pěstovat,“ vysvětlil Daily Mailu geograf Bahadur Krišna. S kolegy došli k závěru, že nejvhodnější oblasti pro rozšíření zemědělství jsou v severní části zeměkoule. Více než polovina tohoto území leží na severu Kanady a Ruska.
V současnosti je tam půda zmrzlá, ale pokud se bude klima měnit podle předpokladů, během padesáti až sta let už bude možné ji začít obdělávat. V severní Kanadě se podle výsledků studie může uchytit pšenice, brambory, kukuřice a sója.
Jak se bude oteplovat, zejména pšenici a brambory bude nejspíš možné kultivovat i v těch úplně nejsevernějších částech ve většině kanadských provincií, napříč Severozápadními teritorii i Yukonem.
Rozšiřovat ano, ale opatrně
Vědci zároveň varují před riziky, která obdělávání nové půdy může přinést. „Oblasti, jež se využívají nyní, jsou pro zemědělství čím dál méně vhodné, a tak bude vznikat tlak na to, aby se hranice posouvaly. Jenže to s sebou ponese i celé spektrum závažných enviromentálních dopadů,“ upozorňuje vedoucí studie Lee Hannah.
Přesun zemědělských aktivit může podle vědců do atmosféry uvolnit až 177 gigatun oxidu uhličitého. A tím by se globální oteplování zase výrazně zrychlilo. „Chceme zdůraznit, že k ideji rozšiřování zemědělských oblastí musíme přistupovat velmi obezřetně a věnovat mimořádnou pozornost potenciálním rizikům,“ píše se v závěru studie.
Vědci uznávají, že by pěstování potravin v daných oblastech mohlo povzbudit místní ekonomiku, snížit chudobu a vyřešit lokální nedostatek potravin. Zdůrazňují ale, že je potřeba zemědělskou politiku nastavit s ohledem na dopady nejen na životní prostředí, ale také na původní obyvatele.
„Zemědělství tam musí být udržitelné a veškeré rozšiřování by se mělo provádět s ohledem na domorodou samosprávu,“ podotkl spoluautor studie Evan Fraser. Uvedl také, že intenzivnější zemědělství v těchto oblastech by mohlo ve výsledku ohrozit biodiverzitu ve střední Americe a v severních Andách. Navíc by mohlo zhoršit kvalitu vody.
Na konci století 11 miliard
OSN odhaduje, že na konci 21. století bude na Zemi žít až jedenáct miliard lidí, pak by jejich množství mělo začít klesat. Už během příštích třiceti let se má světová populace rozrůst z dnešních 7,7 miliardy zhruba o dvě miliardy.
Více se tím zabývá zpráva OSN z roku 2019 o vývoji populace, která zároveň připouští, že predikovat populační vývoj na tak dlouhou dobu je v praxi velmi komplikované.
Aby rozšiřování zemědělství zatížilo planetu co nejméně, doporučují autoři studie využívat šetrné a udržitelné zemědělské metody. Například takové, při kterých se v severních oblastech nenaruší rašelina, a uhlík tak zůstane zakonzervovaný v půdě.
