Muž, profesí kominík, požadoval za své trestní stíhání, které skončilo zproštěním obžaloby, náhradu škody zhruba za 18 000 korun. Obvodní soud pro Prahu 2 však rozhodl, že ušlý zisk v jeho případě nelze stanovit, protože muž kvůli trestnímu stíhání nemusel odřeknout žádnou práci, ani nepředložil žádné smlouvy na konkrétní práce. Muž následně neuspěl ani u odvolacího Městského soudu v Praze, obrátil se proto na Ústavní soud.
Ve stížnosti uvedl, že ve výpočtu ušlého zisku vycházel z daňového přiznání, ze dní v roce odečetl soboty, neděle a svátky, dovolenou i 12 dní strávených svojí obhajobou. Na jeden pracovní den pak připadla určitá částka, kterou vydělal, na dotyčných 12 dní pak zhruba 18 tisíc korun.
Ústavní soud podle soudce zpravodaje Tomáše Lichovníka dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. „Podle náhledu Ústavního soudu nelze v projednávaném případě odhlížet od charakteru podnikání jako takového, a to zvláště u takzvaných malých podnikatelů. Obecné soudy nahlížely na podnikatelskou činnost stěžovatele jen a pouze v jejím úzkém slova smyslu, kdy dochází k realizaci konkrétní smlouvy či konkrétní zakázky. Činnost podnikatele je přitom nepochybně širší a zahrnuje i činnosti, které nesměřují k bezprostřednímu dosažení zisku,“ uvedl soudce.
Fakt, že muž například organizoval svoji práci tak, aby nepřišel v dotyčném období o žádnou zakázku, podle nálezu Ústavního soudu ještě neznamená, že místo účasti na trestním řízení nemohl provádět jinou činnost související s podnikáním. „Dovedeno k závěrům ad absurdum, by například drobný zemědělec neměl v obdobném případě nárok na náhradu škody, neboť samotný zisk získává výhradně až v rámci prodeje svého výpěstku na trhu,“ uvedl soudce.
Ústavní soud proto dotyčné rozsudky nižších soudů zrušil. Věc se nyní vrací k Obvodnímu soudu pro Prahu 2.
