„Za chvíli vyrazíme ven, broučku.“
„Ty kulháš? Bolí tě nožička, viď, já to na tobě vidím! Zajedeme k paní doktorce, ona se ti na to podívá.“
„Bylo to tam hrozné, ale byl jsi statečný kluk! Tady máš za odměnu dobrotu.“
To není rozmluva rodiče s malým dítětem, ale reálná komunikace padesátileté ženy se psem.
Podobné monology se vedou za dveřmi valné většiny domovů majitelů psů. A nejde jen o psy. Lidé rozmlouvají s kočkami, křečky, želvami i ptáky. Dokonce i hadi dostávají svoji myš s patřičným komentářem.
Kočky mňoukají, upoutají tak na sebe pozornost lidí, ve většině případů žen, protože vyluzují zvuk na stejné frekvenci, jako pláčou děti. Ženě sepne kontrolka a běží se o zvíře postarat.
