Začněme tedy od začátku. Nová raketa SpaceX už od svého vzniku prošla mnoha změnami a není divu, nic podobného tu totiž ještě nebylo. Výjimečný dopravní systém si žádá i neobyčejný přístup a zázemí. Minulý rok Elon Musk uvedl, že pro svou raketu postaví plovoucí kosmodrom a naznačil, že by se mohlo jednat o předělanou ropnou plošinu.
SpaceX také loni dělalo nábor šikovných inženýrů a techniků schopných podobnou věc realizovat. Mořský kosmodrom je podle Muska potřeba kvůli tomu, že starty a přistání lodi Starship budou velmi hlučné a rušivé, a tak bude nutné je provádět dostatečně daleko od hustě obydlených oblastí (přibližně 20-30 km od pobřeží).
SpaceX totiž výhledově plánuje provádět starty Starship i několikrát denně v rámci raketové dopravy mezi různými místy na Zemi. Plovoucí kosmodrom pro tyto účely jsme mohli zahlédnout už ve videu z roku 2017, které prezentovalo rychlou variantu mezikontinentálního cestování pomocí systému Starship.
1. října 2019 |
Na konci května Elon Musk oficiálně potvrdil, že společnost skutečně zakoupila dvě mořské plošiny pro systém Super Heavy Starship. Na svém Twitteru miliardář napsal, že oceánský kosmodrom Deimos už je ve výstavbě a má být zprovozněn již příští rok.
SpaceX pro tento účel zakoupilo loni dvě vysloužilé ropné plošiny prostřednictvím nově založené firmy Lone Star Mineral Development v červenci 2020 (pouhý měsíc po jejím vzniku). Plošiny byly pořízeny od již zbankrotované firmy Valaris se sídlem v Houstonu v Texasu za 3,5 milionu dolarů za kus. To je cena více než příznivá, protože pořizovací cena byla okolo 500 milionů dolarů za kus.
Phobos a Deimos
Ropné plošiny byly umístěny v texaských přístavech Brownsville a Galveston a nesly původně označení Valaris 8500 a 8501. V září 2020 byly přejmenovány na Phobos a Deimos. Jde o tzv. poloponorné plošiny.
Ukázka základních typů ropných plošin. SpaceX zakoupilo poloponorné typy – na obrázku čísla 7 a 8.
Ropných plošin existuje několik druhů. Určujícím faktorem jsou hlavně vody, ve kterých daná platforma slouží. My si je nebudeme popisovat všechny, ale zaměříme se hlavně na uvedený typ. Ten se používá v hlubokých vodách, kde nelze platformu upevnit přímo ke dnu.
Pokud je tedy nutné vrtat v hloubkách větších než 520 metrů, využívá se zpravidla tento nebo podobný typ plošin. Jde o speciální plavidlo složené z balastových nádrží (pontonů) pod hladinou, které dávají platformě stabilitu i vztlak. Operační paluba plošiny je umístěna na pilířích spojených s pontony pod vodou. Díky tomu dobře odolává vlnám.
Konstrukci lze také pomocí lan ukotvit ke dnu. Ponor pontonů lze měnit. Maximální ponor bude někde okolo 7–10 metrů, ale informaci se nepodařilo ověřit. Platí, že čím více jsou nádrže zanořené, tím větší stabilitu platforma má. S tím, že paluba je vždy dostatečně vysoko nad hladinou.
Značnou výhodou je i mobilita. Pokud se plošině upraví ponor, lze komplex poměrně snadno přesunout jinam. Zakoupené plošiny byly schopné vrtat až do maximální hloubky 2 590 m a součástí vybavení byly například i velké jeřáby Seatrax. Na plošině byly samozřejmě i kajuty pro 150 pracovníků a další zázemí jako heliport pro vrtulníky typu Sikorsky S-61, S-92. Lze ovšem očekávat, že SpaceX plošiny postupem času výrazně upraví po svém a zmíněnou výbavu nahradí.
SpaceX není první
Starší typ poloponorné plošiny využívaly ke startům i rakety Zenit-3SL. Jmenuje se Odyssey a na délku měří 133 metrů. Maximální šířka je 67 metrů.
Ropná plošina ENSCO 8506, kterou koupila společnost SpaceX.
Naproti tomu plošiny Phobos a Deimos měří 94,5 metru na délku a na šířku mají 68,5 metru. Nosnost (DWT) je 8500 tun. Výška od kýlu po hlavní palubu je 29,6 metru. Rozměr hlavní paluby je 77,7 m délka a šířka je 73,1 metru.
Plošiny byly vyrobeny v letech 2008 a 2009 v Singapuru a jsou opatřeny 8 lodními šrouby Pleuger. Zajímavostí je, že umějí nejen měnit směr, ale díky pevnému vychýlení o 7 stupňů účinně usměrňují proud vody od konstrukce. Jak to funguje v praxi, dobře popisuje toto video:
Maximální rychlost přesunu je asi 3,5 uzlu. Což je krásná ukázka toho, že tento pohon není určen pro cesty na větší vzdálenosti a je třeba využít podpůrné plavidlo. Každá plošina má 7 hlavních motorů EMD V20-710, což jsou moderní dvacetiválcové dieselové motory. Elektřinu vyrábějí generátory společnosti Baylor.
Plavidla splňují podmínky pro dynamické polohování druhé třídy ze tří (DP-2). To je systém zaručující přesné držení polohy platformy i za špatného počasí kombinující práci lodních šroubů a data z gyrokompasů a senzorů, které monitorují rychlost a směr větru a pohyb plavidla. Na základě toho poté upravuje otáčky i směr natáčení lodních šroubů. Systém lze ovládat také manuálně proškolenou osobou s certifikací pro ovládání systému DP.
Specifikace zakoupených strojů naznačuje, že SpaceX chce mít kosmodromy mobilní a nikoli stacionární. Existují totiž typy plošin, které lze různými způsoby dobře ukotvit ke dnu. Třeba pomocí zapouštěcích pilot. Inspirací byla tedy pravděpodobně již zmíněná plošina Sea Launch pro rakety Zenit.
Výhodou takové mořské startovací plošiny je vedle omezení stížností obyvatel okolních nemovitostí především nalezení ideální pozice pro start. Teoreticky lze plovoucí kosmodrom přesunout do ideální pozice pro jakoukoli oběžnou dráhu. Například lze startovat z rovníkové oblasti, která je, jak známo, pro kosmické starty nejvýhodnější. Toto je výhodné třeba pro náklady směřující na geostacionární dráhy (GEO).
Text byl převzat ze serveru ElonX. Před vydáním byl redakčně upraven. Originál najdete zde.
