S orosením oken se můžeme setkat v nejedné domácnosti. Nejčastěji se s ním potýkáme ve starších domech s vyšší vlhkostí, kde se také častěji setkáváme s hygienickými problémy v podobě plísní.
I v novostavbách však může docházet k rosení oken. „Na vině zde může být ještě vlhký stavební materiál anebo třeba mokré procesy, které na místě probíhaly během výstavby. Neznamená to tedy, že je s okny hned něco špatně. Je zkrátka potřeba dbát na důsledné větrání, aby vše mohlo pořádně vyschnout,“ radí Michal Široký ze společnosti Saint-Gobain Building Glass.
Když se okno mlží zevnitř
V jádru věci nejde o nic víc než o přirozený fyzikální jev – kondenzát vzniká srážením vlhkosti na chladném povrchu. V případě okna tedy musí teplý a vlhký vzduch narazit na studený povrch skla.
Ovšem studené může být pouze takové sklo, které neizoluje dokonale. Z tohoto jednoduchého principu plyne, že problémem rosení vnitřních povrchů budou nejčastěji trpět stará dvojskla, zejména pokud jsou ještě vybavena zastaralými hliníkovými rámečky.
Hliník dobře vede teplo, čímž napomáhá vzniku takzvaných tepelných mostů. Taková izolační skla nejsou schopna teplo zadržet a ani se jím sama ohřát.
Jejich vnitřní povrch tedy zůstává studený a pak stačí, aby se v místnosti vařilo, sprchovalo či třeba jen trochu více dýchalo, a na skle se začne tvořit kondenzát. Pro uživatele plynou z takového okna hned dva problémy – zaprvé kvůli nedostatečné izolaci vzrůstají náklady na energie a zadruhé dochází k vlhnutí povrchů, což často vede ke vzniku zdraví ohrožujících plísní.
Na dnes používaných trojsklech už se vnitřní kondenzát obvykle netvoří. Pokud k tomu přece jen dojde, tak je to buď při extrémních podmínkách, nebo kvůli použití zastaralého typu distančního rámečku – tedy již zmíněný hliníkový nebo obdobně nevhodný nerezový.
V takovém případě je řešením výměna celého izolačního skla za takové, kde je použit takzvaný teplý rámeček z kompozitního plastu.
Rosení zvenčí nemusí znamenat problém
Ranní zamlžení či námraza v zimních měsících není nic výjimečného. Nejde ani o závadu, naopak – je to důkaz velmi dobrých izolačních schopností okna, protože na těch hůře izolujících se kondenzát zvenčí netvoří.
| Rosení zevnitř | Mlžení zvenčí | Kondenzát mezi skly | |
| Rizikové místo | Nejčastěji tímto problémem trpí stará dvojskla, zejména jsou-li vybavena zastaralými hliníkovými distančními rámečky. | Je častým jevem na dobře izolujících sklech. U dvojskel kondenzát na venkovním skle vzniká jen velmi zřídka. | U špatně fungujících oken – jsou známkou poruchy. |
| Důvod problému | Kondenzát se tvoří na špatně izolujícím skle v místnosti s vyšší vlhkostí vzduchu (větší počet lidí, vaření, praní, koupání apod.). | Velmi dobře izolující okno je venku tak studené, že se na něm sráží vlhkost. | Pravděpodobně netěsnost skla |
| Řešení | Výměna celého izolačního skla za nové s tzv. teplým rámečkem z kompozitního plastu | Výměna izolačního skla | Nutná je oprava okna a použití kvalitního izolačního skla. |
| U nových oken | Použít trojsklo s teplým rámečkem | Použít trojsklo s povlakem Viewclear v kombinaci s dalšími nízkoemisivními produkty. Tím je možno dosáhnout vynikajících tepelně-izolačních vlastností. |
U již zmíněných dvojskel ke vzniku kondenzátu dochází jen velmi zřídka, protože z interiéru uniká teplo, které venkovní sklo nahřívá. Teplota povrchu venkovní tabule proto neklesne pod rosný bod, což sice skýtá výhodu v podobě čistého ranního výhledu, ale na druhou stranu se to výrazně podepíše na spotřebované energii.
Řešením venkovní kondenzace je tedy nejen – a zase – dobrá izolace, ale především pak nesálavý povrch na venkovním skle. Venkovní exteriérová skla jsou silně emisivní, což znamená, že mají výraznou schopnost sálat teplo do okolí.
Teplota jejich povrchu tedy klesá nejrychleji, a pokud je okno dobře izolované, nedochází ani k jeho ohřívání. Jakmile se teplota dostane pod rosný bod vzduchu, objeví se kondenzát.
Během jasné zimní noci povrchy chladnou ještě víc, takže se teplota venkovních tabulí dostává pod bod mrazu a kondenzát na skle mrzne. Chcete-li se vnějšímu zamlžení vyhnout, stačí použít sklo s tvrdým nízkoemisivním pokovením na vnější straně. Toto pokovení je pro viditelné světlo prostupné, ale pro tepelné sálání je odrazivé (nízkoemisivní).
Taková úprava omezuje tepelné ztráty sáláním, a tím i zabraňuje nadměrnému ochlazování. Teplota skla proto neklesne pod rosný bod, což výrazně snižuje tvorbu kondenzátu.
„Výhodou zde je, že pokud se nebude sáláním ochlazovat venkovní sklo, bude i vnitřní sklo výrazně teplejší. Tím se podstatně zvýší tepelná pohoda v místnosti a významně klesne riziko tvorby kondenzátu na interiérovém skle, a to i v případě dvojskel,“ dodává odborník.
Kondenzát mezi skly
Mluvíme-li o rosení oken, nelze opomenout také vznik kondenzátu mezi skly. Tento jev už je však známkou poruchy okna, s největší pravděpodobností jeho špatného těsnění.
V takovém případě je pouze jediné řešení – oprava okna a výměna izolačního skla. To je však dost finančně náročná věc, pokud k tomu dojde čerstvě po montáži nového okna, mělo by to být předmětem záruky.
