Strávil jste sedm let na moři. Nestýská se vám po vodě?
Byla to obrovská změna, jít na pevninu do hotelu. Sedm let vypadá dlouho, ale za tu dobu jsem vystřídal pět lodí.
Zdá se vám z tohoto období nějaký sen, který se vrací?
Dodnes mám před očima svou úplně první plavbu. Nalodil jsem se v Německu a jeli jsme rovnou do Grónska přes Island. Tam jsme chytli obrovskou bouři. V Grónsku jsem chtěl okamžitě vystoupit a letadlem se vrátit domů. Měl jsem tehdy podepsanou smlouvu na půl roku, ale říkal jsem si, že to nemůžu vydržet... Byl jsem úplně zničený. Z Reykjavíku to do Grónska trvalo dva tři dny. A celou dobu jsme projížděli totální slotou. Jednalo se o malou loď, kuchyň jsme měli na zádi. Houpali jsme se zleva zprava, což bylo unavující. Ještě mnohem horší to však bylo nahoru dolů, u toho se vám zvedá žaludek jako na horské dráze. Neustále jsem zvracel. Pak už nebylo co, takže to hodně bolelo. Šéfkuchař mě pořád nutil do jídla. A pak to postupně přešlo. Za dva měsíce jsem začal být v pohodě.
Na lodi je víc holek než chlapů, takže v tomto ohledu jsem určitě nestrádal. (usmívá se) Jsou tam servírky, masérky, kadeřnice, tanečnice, pokojské...
