Rostliny reagují na světlo, vláhu, ale i dotyk. Můžeme tedy říct, že mají smysly?
Ředitel Ben Gurionovy univerzity v Izraeli Daniel Chamovitz napsal úžasnou knihu Co rostlina ví, v níž smyly rostlin popisuje. Jestli a jakým způsobem je však můžeme přirovnávat k živočichům, je velká otázka. Rostlina zcela jistě vnímá své okolí, ale na rozdíl od nás nemá nervovou soustavu a mozek, takže na podnět odpoví tím, že spustí kaskádu buněčných reakcí, což obrazně řečeno můžeme jakýmsi smyslem nazvat. Je to však pohled velmi antropocentrický (považující člověka za univerzální měřítko, pozn. red.).
Jak tedy rostlina vidí?
Rostlina vnímá světlo, ale protože nemá nervovou soustavu ani oči, nebude vytvářet obraz. Ale zcela určitě vnímá barvu světla, tedy jeho vlnovou délku, intenzitu a také místo, odkud světlo přichází, což je ten důvod, proč se třeba slunečnice otáčejí za sluncem. Vnímají také poměr jednotlivých barev, takže vědí, kolik je v prostředí modré, červené nebo vzdálené červené, a na základě toho spouštějí a upravují metabolické pochody, jako je třeba fotosyntéza nebo vývoj.
Rostliny mají podobnou mezigenerační paměť jako lidé.
